ČSP je moderním českým překladem Bible, který vznikal od začátku devadesátých let 20. století pod patronátem Křesťanské misijní společnosti (proto byl zpočátku známý jako „Překlad KMS“). Jeho hlavním cílem je poskytnout možnost hloubkového studia Bible lidem bez znalostí originálních biblických jazyků. Tíhne proto spíše k přesnosti a doslovnosti, než k volnému překladu. U mnoha veršů se snaží nabídnout nejen tu překladovou variantu, která je překladatelům nejbližší, ale v poznámce pod čarou i další možnosti. Pokud je to možné, snaží se být konkordantní – tedy stejné slovo v originálním jazyce překládat stejným českým slovem. Používá speciálně vyvinutý bohatý poznámkový aparát, který zahrnuje mimořádný záběr desítek tisíc jazykových, historických a výkladových poznámek a odkazů. Poznámky se zabývají textem a faktografií a vyhýbají se teologickým interpretacím. Tím je ČSP dobrým kandidátem pro široké využití všemi křesťany bez ohledu na církevní příslušnost. Obsahuje také dohromady 70 stran dalších příloh a map.
ČSP nechce rezignovat ani na krásu. Je přeložen soudobou, spisovnou a jazykově srozumitelnou češtinou. O tom, že se to podařilo, svědčí i fakt, že si čtenáři navzdory původnímu záměru překladatelů víceméně vynutili i vydávání „kapesní“ verze ČSP bez poznámek pro každodenní čtení. Text Nové smlouvy je využíván i k vydávání evangelizačních knih a brožurek. Je také součástí mnohých biblických studijních softwarů.
Netradiční vazbu ČSP navrhl přední český výtvarník Aleš Lamr.
V současné době náš projekt pokračuje zejména přípravou revidovaného vydání ČSP s tzv. vnitřní konkordancí. Pokračujeme také v lokalizaci našeho textu do různých biblických softwarů a studijních pomůcek.
Podrobnější popis překladatelského přístupu:
Při rozhodování o volbě základního překladatelského přístupu byla vybrána metoda formální ekvivalence, protože nejlépe odpovídala záměru a cíli projektu, ovšem při zachování podmínky, že se výsledek nesmí prohřešovat proti českému jazyku. Přitom se sledovaly množiny ekvivalentů, kterými byla překládána hebrejská slova či slovní spojení, a dbalo se na to, aby tyto množiny nebyly zbytečně rozmanité a aby určitý výraz ve stejném kontextu byl vždy překládán pokud možno stejně.
Takové idiomy, které jsou v českém jazyce srozumitelné a mohou čtenáři přiblížit atmosféru doby a místa, se překladatelé pokoušejí překládat doslovně. Pokud by byl doslovný překlad nesrozumitelný nebo jazykově nepřijatelný, má být uveden alespoň v poznámce.
Metodou formálního ekvivalentu (nadále: „doslovností“) se tu rozumí snaha držet se při překladu co nejpřesněji slov a formulací jazyka originálu (hebrejštiny a aramejštiny). Doslovný překlad samozřejmě nesmí deformovat či zastírat význam, ale dává vedle obsahu vyniknout i některým způsobům vyjádření myšlenky, které se liší od běžného českého podání. Doslovný překlad se totiž snaží co nejméně stírat formální rozdíly mezi jazykem originálu a češtinou, ať už ve slovní zásobě, mluvnici či frazeologii, nebo v kultuře a historii.
Při sledování zásad projektu by výsledkem měl být přesný, srozumitelný a pokud možno přirozeně znějící překlad, občas kompenzovaný doplněnými vsuvkami v textu. Poznámkový aparát by měl dodávat zajímavé volné ekvivalenty a doslovné převody nepřijatelné do textu, avšak užitečné z hlediska konkordantnosti. (Nemělo by však dojít k tomu, že by text bez poznámky nedával smysl).
Zásady doslovnosti překladu:
• Je-li doslovný překlad přesný, srozumitelný a jazykově přirozený, bude použit přímý ekvivalent nebo výběr ze standardních ekvivalentů.
• Existuje-li volný, ale hodnotný způsob překladu (schopný např. tlumočit jemný odstín myšlenky originálu, konotaci významovou či emocionální), uvede se v pomocném aparátu.
• Byl-li by doslovný překlad nesrozumitelný a/nebo jazykově nepřirozený, bude rozveden vysvětlující vsuvkou (vyznačenou pomocí závorky nebo odlišného typu písma). Není-li to možné či vhodné, pak bude zvolen postup jako v případě níže.
• Byl-li by doslovný překlad zavádějící a je-li tedy snadno možné, aby byl špatně pochopen, bude zvolen volný překlad. Avšak obsahuje-li takové místo současně pojmy, které je nutno zachovat pro studium nebo citace, bude do pomocného aparátu uveden doslovný překlad a/nebo vysvětlivka a/nebo index na slovník.
Pomocný aparát obsahuje tyto druhy poznámek:
• doslovná znění (je-li nutno zachovat důležité pojmy);
• volná znění (má-li se tlumočit významový či emocionální odstín, nebo jako vysvětlení);
• jiné možnosti překladu (důležité zejména pro studium a citování);
• důležitější rukopisné varianty;
• příp. indexové odkazy na slovník (bude-li v některých vydáních k dispozici);
• příp. zřetězené odkazy (umožňující postupně procházet výskyty důležitých slov počínaje prvním);
• příp. tématické odkazy (patří k běžnému vybavení Biblí, proto ač vhodné, nejsou nezbytné);
• komentáře (výkladové či doplňkové informace historické či kulturní).
Jde tedy o poznámky teologicky neutrální, vesměs jazykové, sloužící k primární exegezi textu.