Úvaha nad Žalmem 97

Úvahy nad Žalmy

Stará Smlouva

Tisk

 

1 Hospodin kraluje! Ať země jásá, ať se raduje i množství ostrovů!

2 Kolem něj je oblak, hustá temnota; spravedlnost a právo jsou základem jeho trůnu.

3 Předchází ho oheň, sežehne kolem jeho protivníky.

4 Jeho blesky osvěcují všechno kolem; země to vidí a třese se.

5 Hory se rozplývají jako vosk před Hospodinem, před Pánem vší země.

6 Nebesa zvěstují jeho spravedlnost a všechny národy vidí jeho slávu.

7 Budou zahanbeni všichni, kdo slouží modlám, ti, kdo se chlubí nickami. Jemu se klanějí všechny božské bytosti.

8 Sijón to slyší a raduje se; dcery judské jásají nad tvými soudy, Hospodine.

9 Neboť ty, Hospodine, jsi nejvyšší nade vší zemí – velmi převyšuješ všechny božské bytosti.

10 Kdo milujete Hospodina, mějte v nenávisti zlo. On střeží duše svých věrných a vysvobozuje je z ruky ničemů.

11 Pro spravedlivého je zaseto světlo a radost těm, kdo jsou přímého srdce.

12 Radujte se, spravedliví, v Hospodinu! Vzdejte chválu připomínkám jeho svatosti!

 

Máme před sebou jeden z oslavných žalmů. Začíná proklamací: Hospodin kraluje! Platí to i dnes, když tolik lidí Boha popírá? Jistěže ano! Tato slova platila a platí za všech okamžiků, bez ohledu na to, zda nám to tak připadá nebo nikoli.

Protože Bůh je dobrý, je pro nás jeho vláda důvodem k radosti. Země vskutku může jásat. Hospodin sám je nepřístupný – je kolem něj oblak, hustá temnota, oheň. Přiblížit se k Hospodinu je nebezpečné. Vlastně to není ani možné – pokud nepřistupujeme k trůnu milosti skrze Ježíše, který řekl: Já jsem ta cesta.

Bůh sedí na svém trůnu, jehož základem jsou spravedlnost a právo (v. 2). To je velice důležité. Dnes se lidé domnívají, že o tom, co je spravedlivé, rozhodují sami. Dnes se hovoří o lidských právech, která jsou vlastní každému člověku. Předpokládá se ovšem, že jsou jaksi samozřejmá, že každý člověk je jimi obdařen. Považuji to za hluboký omyl. Právo je zakotveno v Bohu. Pokud právu chybí transcendentní ukotvení, stane se nakonec právem nepravost, byť až po velmi dlouhém procesu. Každý člověk je nesmírně cenný – ne ale proto, že by byl „přírodou“ obdařen lidskými nebo ještě nějakými dalšími právy, ale protože za něj zemřel Ježíš Kristus, Boží syn. Se sekulárními hlasateli lidských práv se shodujeme v tom, že každý člověk je cennou lidskou bytostí; neshodujeme se s nimi v tom, proč tomu tak je.

Kristus musel zemřít, protože základem Božího trůnu je spravedlnost a právo. Hřích nemůže zůstat nepotrestán. Bůh je spravedlivý. Je ovšem také milosrdný – proto máme naději.

Dále čteme, že nebesa zvěstují jeho spravedlnost a všechny národy vidí jeho slávu.

U Izajáše čteme, že Hospodin je Bůh silný, skrývající se (45,15 BKR). A přece platí, že „všechny národy vidí jeho slávu“. Vidění jeho slávy není vyhrazeno jen pro Izrael. Bůh sám je nepřístupný – jeho sláva je ale patrná, máme-li otevřené oči. Nebesa zvěstují jeho spravedlnost – musíme pohlédnout vzhůru a nikoli do vlastního nitra, abychom spatřili jeho spravedlnost. Člověk zahleděný do sebe nevidí ani Boží spravedlnost, ani Boží slávu.

Tyto skutečnosti souvisejí s tím, čemu sekulární lidé říkají „universalita lidských práv“. Je-li právo ukotveno v Bohu, pak nelze tvrdit, že existují jiná lidská práva v Evropě, jiná v islámských zemích a jiná v Číně. Kultury se liší; spravedlnost nikoli.

Pokud člověk nepozvedá svůj duchovní zrak k Hospodinu, slouží modlám. A ten, kdo slouží modlám, páchá hanebnosti a nakonec bude zahanben. Sijón (připomínám, že Sijón je obrazem církve bojující) se raduje z poznání, že Hospodin je nade všemi ostatními bohy (tj. božskými bytostmi – viz v. 7 a 9).

Žalmista nás vyzývá: Kdo milujete Hospodina, mějte v nenávisti zlo (v. 10). Naše postmoderní doba se snaží vyhnout hodnotovým soudům, a nejen jim, ale i morálním měřítkům, která nám hodnotové soudy umožňují. Pokud ale milujeme Hospodina, budou se nám některé věci hnusit. Čtěme však dobře: Máme nenávidět zlo, nikoli zlé lidi.

Pro spravedlivého „je zaseto světlo“ (v. 11). Co to znamená? Hledáš-li Boží spravedlnost, budeš mít světlo pro svůj život. Můžeš se dostat do situací, v nichž budeš zmaten, ocitnout se v okolnostech, kterým nebudeš rozumět, ale Boží světlo tě neopustí. „Sedím-li v temnostech, svítí mi Hospodin“ (Mi 7,8).

Ten, kdo má přímé srdce, se může radovat (v. 11). Může ovšem i truchlit, což je zvláštní, protože ten, kdo je svým srdcem křivák, může litovat, nikoli však truchlit. I křivák se může radovat, dokonce i z ovoce svého křiváctví, nicméně tato radost je velmi prchavá. Ten, kdo má přímé srdce, má radost věčnou.

A co jsou to „připomínky jeho svatosti“, kterým máme vzdávat chválu (v. 12)? Domnívám se, že jsou to připomínky Božího jednání. Když vzpomínám na různé příběhy lidí z našeho sboru, vidím, jak Bůh v jejich životech jednal, a jejich životní cesty jsou pro mě připomínkami Boží svatosti. Stejně tak zázraky, které jsem zakusil. Svým svědectvím o Božím jednání připomínáme Boží svatost.

 

Dan Drápal, překladatel ČSP

Nahoru