Úvaha nad Žalmem 96

Úvahy nad Žalmy

Stará Smlouva

Tisk

 

1 Zpívejte Hospodinu novou píseň, zpívej Hospodinu celá země!

2 Zpívejte Hospodinu, dobrořečte jeho jménu, zvěstujte den ze dne jeho spásu!

3 Vypravujte mezi národy o jeho slávě, mezi všemi lidmi o jeho divech!

4 Vždyť Hospodin je velký, nejvýš chvályhodný, vzbuzuje bázeň nade všechny bohy.

5 Vždyť všichni bohové národů jsou nicky; Hospodin však učinil nebesa.

6 Nádhera a důstojnost před jeho tváří, moc a okrasa v jeho svatyni.

7 Vzdejte Hospodinu, čeledi národů, vzdejte Hospodinu slávu a moc!

8 Vzdejte Hospodinu slávu jeho jména, přineste dar,

9 Klaňte se Hospodinu v nádheře svatyně, svíjej se před ním, celá země!

10 Řekněte mezi národy: Hospodin kraluje! Ano, svět stojí pevně – nezhroutí se! Hospodin spravedlivě rozsoudí národy.

11 Radujte se, nebesa, jásej, země, ať burácí moře a vše, co je v něm!

12 Vesel se, pole, a vše, co je na něm! Tehdy bude jásat všechno lesní stromoví

13 před Hospodinem, neboť přichází – přichází, aby konal soud. Spravedlivě bude soudit celý svět, bude soudit národy ve své pravdě.


Jako křesťané jsme si zpravidla vědomi jak hříchů a selhání křesťanstva (nebo toho, co se za něj vydávalo) v minulosti, tak i vlastních, osobních i kolektivních hříchů a selhání, jichž jsme se dopustili v současnosti. Křesťané dnes mají sklon spíše k pokoře než k triumfalismu. Nicméně jakkoli by bylo zlé, kdybychom svá selhání brali na lehkou váhu, stejně zlé by bylo ustrnout v sebezpytování a v důsledku toho rezignovat na poslání, jímž nás pověřil sám Hospodin.

Náš dnešní žalm nás vyzývá, abychom volali celou zemi k chvále. Celá země má dobrořečit Bohu a zvěstovat jeho spásu. Jakkoli nám to připadá divné, Bůh volá vskutku celou zemi. Celá země má dobré důvody k dobrořečení. Tím hlavním důvodem je, že Bůh je, a je veliký. Byl to on, kdo učinil nebesa – učinil tedy jak viditelný svět (byť ten zde není zmíněn, ale všichni ho dobře známe), tak svět neviditelný – nebesa (v. 5). Bible nepopírá existenci jiných bohů. Ví ale, že jsou „nicky“. Žádný „národní bůh“, žádná modla se nemůže rovnat Hospodinu. Toho charakterizuje nádhera a důstojnost, moc a okrasa (v. 6).

Pokud lidé ztratili Boha, pokud před ním nemají bázeň, sami se odsuzují k ošklivosti a k nízkosti, k bezmoci a hanebnostem. Proto v nás moderní a postmoderní umění vzbuzuje často údiv, ale nikoli touhu; mnohdy se totiž topí v záměrné ošklivosti. Chceme-li vybřednout z morálního úpadku, z vše prostupujícího relativismu, potřebujeme vzdát Hospodinu slávu a moc. Jen takový postoj nás může zachránit před pádem do beznaděje a cynismu. Je úžasné, že díky Ježíši Kristu má každý, kdo po tom touží, volný přístup do nádhery svatyně (v. 9). Můžeme tam ovšem vstoupit jen ve vděčnosti.

Pokud vyznáváme Boží jméno, pokud vstupujeme do nádhery svatyně, nepodléháme nihilismu a beznaději. Ano, svět ve zlém leží. Ano, dějí se v něm hrozné věci. Nezavíráme oči před krutostí na straně jedné a utrpením na straně druhé. Přesto ale věříme, že svět se nezhroutí. Boží principy stále platí. Bůh je stále mocný. A nastane čas, kdy spravedlivě rozsoudí národy (v. 10). A bude to doba radosti, protože spravedliví budou ospravedlněni, věci skryté budou odhaleny, a nade vším a nad každým bude vynesen spravedlivý soud.

Ano, vím, že teď to na to vůbec nevypadá. Naopak se nám zdá, že se rozmáhá nepravost a že naděje na nějakou spravedlnost je stále slabší a nepravděpodobnější. Ano, zjevení Boží spravedlnosti, jak o něm hovoří závěr tohoto žalmu, přijímám pouhou vírou. Pokud se rozhlédneme kolem sebe, pak tuto víru v Boží spravedlnost nemáme moc o co opřít. Máme ale jasné Boží slovo – a já jsem se rozhodl mu v této věci důvěřovat. Chci žít tak, abych se mohl jednou postavit před svého Krále, až přijde soudit zemi. Vím, že při vší snaze o poctivý život je jedinou mou nadějí na předstoupení před Boha moc krve Kristovy. Nemohu před Boha předstoupit s vlastní spravedlností. Na druhé straně ale chci žít tak, aby celý můj život byl oslavou Boha.

 

Dan Drápal, překladatel ČSP

Nahoru