Úvaha nad Žalmem 92

Úvahy nad Žalmy

Stará Smlouva

Tisk

 

1 Žalmová píseň ke dni sobotnímu.

2 Je dobré vzdávat Hospodinu díky a zpívat žalmy Tvému jménu, ó Nejvyšší,

3 zvěstovat zrána Tvé milosrdenství a v noci Tvou věrnost

4 při desetistrunném nástroji, při harfě a při znění lyry.

5 Hospodine, svým dílem mi působíš radost; jásám nad dílem Tvých rukou.

6 Jak úžasné jsou tvé skutky, Hospodine! Tvé úradky jsou přehluboké!

7 Tupec nechápe, hlupák tomu nerozumí,

8 že vyrážejí ničemové jako zeleň a kvetou všichni činitelé nepravosti, aby byli navždy vyhlazeni.

9 Ale ty, Hospodine, jsi navěky vyvýšený.

10 Hle, tvoji nepřátelé, Hospodine, hle, tvoji nepřátelé zahynou, budou rozprášeni všichni činitelé nepravosti.

11 Vyvýšil jsi můj roh jako roh divokého tura, natřel jsem se čerstvým olejem.

12 Mé oko uvidí ty, kdo na mě číhají; mé ucho uslyší o zlovolnících, kteří proti mně povstávají.

13 Spravedlivý pokvete jako palma, bude růst jako cedr na Libanónu.

14 Jsou zasazeni v Hospodinově domě, kvetou na nádvořích našeho Boha.

15 I v šedinách budou plodní, budou zdatní a svěží,

16 aby zvěstovali, že Hospodin, má skála, je přímý a není v Něm podlost.


Člověk může být nastaven na chválení nebo na reptání, na vděčnost nebo na výčitky. Jsem rád, že Ježíš nás učinil lidem naděje a že můžeme Hospodina chválit. Je to opravdu dobré. Ano, někdy musíme mluvit o soudu, ale především zvěstujeme Boží milosrdenství a Boží věrnost, a to ve dne i v noci. (Připomínám, že slovo „věrnost“ z 3. verše je možno přeložit i „pravda“.) Nehrajeme sice zpravidla na harfu či lyru, používáme spíše klávesy nebo kytaru, ale na tom nezáleží. Vše, co má dýchání – a také všechny dechové, strunné i jiné nástroje – nechť chválí Hospodina.

Žalmista chválí Boží dílo, Boží skutky, Boží úradky (vv. 5 a 6). Jistě jde o nádherné dílo stvoření, ale i o Boží skutky záchrany, tedy o rovinu přirozenou, tělesnou, i o rovinu duchovní. Nádherný přirozený svět je jakoby kulisou Božího úžasného díla. Spasení je víc než stvoření. Nové stvoření je více než staré. A nade vše jsou „Boží úradky“, tedy Boží záměry, Boží cíle, Boží rozhodnutí.

Jakkoli jsme zcela zásadním způsobem nastaveni na chválení, setkáváme se v životě i s ničemy, tedy se svévolníky. A zdá se nám, že se jim daří. Jim se to mnohdy zdá také. Ano, někdy přímo kvetou. V žalmech se toto konstatování objevuje vícekrát. Nicméně stejně jako tady, i na jiných místech (např. v 37. nebo v 73. žalmu) slyšíme vážné upozornění, že tento „rozkvět“ je jen do času. Vyrážejí jako zeleň a kvetou, ale jen proto, aby byli navždy vyhlazeni. I 90. žalm nás nabádal, abychom se na vše dívali z hlediska věčnosti a naučili se „počítat své dny“, tj. brali vážně svou konečnost a vlastně krátkost lidského života. Ten, kdo žije jen pro přítomný okamžik, ten, kdo se domnívá, že obstojí bez myšlenky na věčného Boha, je nazván hlupákem a tupcem. Ano, je velmi zpozdilé s Bohem nepočítat a spoléhat výhradně na vlastní síly.

Hospodin je navěky vyvýšený (v. 9). Platí to i tehdy, když je nám úzko a když se zdá, že ničemové mají navrch. Pokud jsme vystaveni velkému tlaku, může se stát, že začneme ztrácet naději. Nicméně Boží slovo se nakonec naplní, byť nám někdy připadá, že to trvá velmi dlouho. Mnozí nezakusili pád svévolníků, kteří jim zničili život. Mnozí zahynuli v posledních dnech války a nedočkali se vysvobození. Jsou lidé, kteří byli nespravedlivě odsouzeni a zemřeli v žaláři. I v naší době tisíce lidí umírají mučednickou smrtí. Boží moc a Boží vláda přesahuje horizont lidského života. Někdy se naplní až naše věčná naděje. Ale někdy vidíme pád nepřátel už za svého života.

Je mi pětašedesát a vlastně jsem delší část svého života prožil s Pánem. A viděl jsem pády mnohých svévolníků. Viděl jsem namyšlené politiky, kteří museli s hanbou odejít do ústraní. Viděl jsem namyšlené pastory, kteří se zdáli mít obrovský úspěch, ale pak přišel pád a jejich pracně budované království se zhroutilo. A mohl jsem rovněž pozorovat stárnutí a umírání mnohých. A říkám upřímně, máloco posilovalo mou víru tolik jako rozdíl konce člověka skutečně věřícího a člověka nevěřícího.

Spravedlivý je přirovnán k palmě a k cedru. Je o něm řečeno, že nese ovoce i v šedinách. Dnešní doba na šediny moc nedá. „Mládí vpřed“ – to bylo heslo doby snad po celý můj život. Bylo to heslo komunistů, ale je to heslo i dnes. Staří lidé jsou „odkecaní“, často jen proto, že nedokáží správně ovládat tablet. Mnohdy ani nevědí, co to je. A jsou u nás tisíce, možná desetitisíce lidí, kteří ztratili zaměstnání pár let před odchodem do důchodu. Mnozí jako by se smířili se svým osudem. Doba s nimi nepočítá a oni jakoby nepočítali ani sami se sebou. Jako kdyby naše hodnota spočívala v našem výkonu, ve „schopnosti uplatnit se na trhu práce“, v ochotě „jít s dobou“. Ano, naše doba se někam žene, jenže málokdo si klade otázku, kam.

92. žalm si moc rád zpívám. A dosti často. Staří členové sboru si budou pamatovat, že jsem ho zpíval na brigádách v Herlíkovicích nebo na různých sborových výjezdech ráno místo budíčku. Nejraději mám verzi ze starého evangelického zpěvníku (ne tedy z toho současného):

„Aj, spravedlivý v Pánu jak palma pokvete.

Vzrůst jeho shlédnete jak cedru na Libánu.

Kdo v síňcích Boha svého jsou mocně vštípeni,

ti v hojném spasení kvést budou času všeho.

I v šedinách svých stále ovoce ponesou.

Kdo v Pánu líbost svou má, kvete k Boží chvále

by hlásat ústy svými, že v skále spasení

lsti není k spatření, že Hospodin jest přímý.“

Vybaví se mi konkrétní lidé. Sestra Miluška Bláhová, která stála u zrodu probuzení na Maninách a která nesla ovoce do 91 let. Můj pradědeček, kazatel František Urbánek. Mohl bych jmenovat další. A vzpomenu si na výrok německého básníka Goetheho: „Krásný mladý člověk je hříčka přírody. Krásný starý člověk je umělecké dílo.“ Chodíme-li s Bohem, Bůh nás po celý život přitesává. Nepodléhejme klamu, že abychom mohli být oním libanonským cedrem, musíme ovládat počítač, jinak nebudeme mít patřičnou hodnotu a nebudeme „in“. My staří, kteří stárneme s Pánem, máme krásný úkol. Nemusíme reptat, nemusíme naříkat nad zkažeností doby, ale můžeme zvěstovat, že „Hospodin, naše skála, je přímý a není v Něm podlost“. Bůh je opravdu úžasný.

 

Dan Drápal, překladatel ČSP

Nahoru