Úvaha nad Žalmem 88

Úvahy nad Žalmy

Stará Smlouva

Tisk

 

1 Žalmová píseň – synů Kórachových. Pro vedoucího chval – na machalat lean-nót. Meditace Hémana Ezrachejského.

2 Hospodine Bože, má spáso, ve dne úpěnlivě volám, v noci jsem před Tebou.

3 Kéž má modlitba přijde před Tvou tvář – nakloň své ucho k mému volání!

4 Má duše se sytí trápením, můj život spěje do podsvětí.

5 Jsem počítán mezi ty, kdo sestupují do jámy – jsem jako muž, jemuž není pomoci.

6 Jsem odložen mezi mrtvými, podoben pobitým, ležícím v hrobě, na které již nevzpomínáš – jsou odříznuti od Tvé ruky.

7 Odložils mě kamsi na dno jámy, do temných míst, do hlubin.

8 Leží na mně Tvé rozlícení – všemi svými příboji mě trýzníš.

9 Vzdálils ode mě mé známé, učinils mě pro ně ohavností. Jsem sevřen a nedostanu se z toho.

10 Soužením mi ochably oči. Hospodine, celý den tě volám, vztahuji k Tobě dlaně.

11 Což budeš dělat divy pro mrtvé? Či snad povstanou nebožtíci a budou Ti vzdávat chválu?

12 Což se vypráví v hrobě o Tvém milosrdenství? O Tvé věrnosti v říši mrtvých?

13 Jsou známy v temnotách Tvé divy? Tvá spravedlnost v zemi zapomnění?

14 Já přece volám o pomoc k Tobě, Hospodine! Z jitra k Tobě stoupá má modlitba.

15 Hospodine, proč odvrhuješ mou duši? Proč přede mnou skrýváš svou tvář?

16 Jsem nuzný a od mládí skomírám; nesu Tvé děsy, jsem bezradný.

17 Přehnalo se přese mne Tvé rozlícení, Tvé rány mě dorazily,

18 Obklopily mě jako vody, po všechny dny mne obkličují.

19 Vzdálil jsi ode mne přítele i druha, mým důvěrníkem je jen temnota.


88. žalm je naprosto jedinečný – mezi žalmy nemá obdoby. A lze říci, že je to snad jediný žalm, který je plný beznaděje. Začíná úpěnlivým voláním – v tom se od mnoha jiných žalmů neliší. Končí však beznadějí – poslední verš zní „vzdálil jsi ode mne přítele i druha, mým důvěrníkem je jen temnota“.

Klíč k tomuto žalmu nenalezneme v žalmu samotném. Ba nenalezneme ho ani v celém Starém zákoně. A přece klíč k tomuto žalmu existuje.

Ve verších 11-13 klade žalmista šest otázek:

1. Což budeš dělat divy pro mrtvé?

2. Či snad povstanou nebožtíci a budou Ti vzdávat chválu?

3. Což se vypráví v hrobě o Tvém milosrdenství?

4. O Tvé věrnosti v říši mrtvých?

5. Jsou známy v temnotách Tvé divy?

6. Tvá spravedlnost v zemi zapomnění?

 

Na všech těchto šest otázek žalmista očekává zápornou odpověď. Proto působí celý žalm tak skličujícím dojmem. Nicméně Nový zákon – zpráva o životě a díle Ježíše Krista – dává na všech těchto šest otázek odpověď kladnou!


1. Což budeš dělat divy pro mrtvé? Ježíš konal divy pro mrtvé během svého pozemského působení. Vzkřísil dceru Jairovu. Vzkřísil syna naimské vdovy. Vzkřísil Lazara. A při svém druhém příchodu udělá divy pro všechny zesnulé v Pánu.

2. Či snad povstanou nebožtíci a budou Ti vzdávat chválu? Právě to se stalo v uvedených případech. A po vzkříšení budou všichni „nebožtíci“, zesnulí v Pánu, vzdávat Hospodinu chválu.

3. Což se vypráví v hrobě o Tvém milosrdenství? Ježíš sestoupil do podsvětí. Ví se tam o jeho vítězství nad smrtí. Ať tak či onak, vypráví se tam o jeho milosrdenství.

4. O Tvé věrnosti v říši mrtvých? Mnozí – včetně praotců – čekali na vzkříšení, na Kristovo vítězství. Praotcové a všichni zesnulí v Pánu vědí, že Bůh je věrný.

5. Jsou známy v temnotách Tvé divy? Jistě že ano – od té doby, co se Ježíši Kristu dostaly do rukou klíče od smrti i podsvětí (Zj 1,18).

6. Tvá spravedlnost v zemi zapomnění? Ano, Ježíši Kristu je dána veškerá moc na nebi, na zemi i pod zemí, tedy i nad (bývalou) říší zapomnění.


Dalo by se s úspěchem argumentovat, že uvedených šest otázek tvoří vlastně dvě základní otázky, které jsou poeticky rozvedeny do otázek šesti. První dvě otázky se týkají zesnulých a další čtyři otázky se týkají Boží povahy a Kristova díla. V každém případě lze bez nadsázky říci, že Kristus je odpovědí na tyto beznadějně znějící otázky.

Mnozí lidé žijí v 88. žalmu. Jsou nešťastní a nevidí východisko. A někdy ho nevidí hodně dlouho. Čtenáři 88. žalmu ve starozákonních dobách ho také neviděli – mohli pouze tušit, že dobrý Bůh nějaké východisko připravil. Evangelium, dobrá zpráva, toto východisko zvěstuje.

Žalmista se i ve své beznaději obracel k Bohu: „Soužením mi ochably oči. Hospodine, celý den tě volám, vztahuji k Tobě dlaně“ (v. 10). A přesto měl dojem, že ho Bůh opustil, že mu neodpovídá, že žádná naděje není. „Jsem počítán mezi ty, kdo sestupují do jámy – jsem jako muž, jemuž není pomoci. Jsem odložen mezi mrtvými, podoben pobitým, ležícím v hrobě, na které již nevzpomínáš – jsou odříznuti od Tvé ruky. Odložils mě kamsi na dno jámy, do temných míst, do hlubin“ (vv. 5-7). „Nesu tvé děsy, jsem bezradný“ (v. 16).

Pamatujme na to, že jsme bytosti věčné. Čas, kdy si připadáme jako v jámě, může být velmi dlouhý. Ale nebude věčný. Jednou přijde proměna.

Píšu už delší dobu knížku o Jobovi. K Jobovi sice promluvil sám Bůh, ale stejně mu nedal odpověď na otázky, které Job Bohu kladl. Bůh sice Joba upozorňoval, že vesmír je velmi složitý a že Job mu nerozumí, ale Job i po dlouhé Boží promluvě – na rozdíl od nás – neznal obsah 1., 2. a 42. kapitoly knihy Job; tedy právě to, co přinášelo odpověď na jeho otázky.

Vím, že Ježíš zvítězil nad smrtí i peklem. A přece mohou být v mém životě, stejně jako v životě každého člověka, nezodpovězené otázky. 88. žalm nám mimo jiné připomíná, abychom počítali s věčností. Některé otázky budou možná bez odpovědi ještě dlouhou dobu. Až přijde odpověď, bude možná o to slavnější. Jako Ježíšův triumf nad říší zapomnění.

 

Dan Drápal, překladatel ČSP

Nahoru