Úvaha nad Žalmem 86

Úvahy nad Žalmy

Stará Smlouva

Tisk

 

1 Modlitba Davidova.

Hospodine, nakloň své ucho a odpověz mi, neboť jsem chudý a nuzný.

2 Chraň mou duši, neboť jsem věrný; Ty, Bože můj, zachraň svého služebníka, jenž v tebe doufá.

3 Smiluj se nade mnou, Panovníku, vždyť k Tobě celé dny volám.

4 Dej radost duši svého služebníka, neboť k Tobě, Panovníku, svou duši pozvedám.

5 Neboť Ty jsi, Panovníku, dobrý a ochotný odpouštět; jsi velmi milosrdný ke všem, kdo k Tobě volají.

6 Hospodine, naslouchej mé modlitbě; věnuj pozornost mým úpěnlivým prosbám!

7 V den svého soužení k Tobě volám – jistě mi odpovíš.

8 Mezi bohy Ti není rovného, Panovníku, není nic jako Tvé skutky. 9 Všechny národy, které jsi učinil, přijdou a budou se před Tebou klanět, Panovníku, a budou oslavovat Tvé jméno,

10 protože ty jsi veliký a konáš divy, Ty, Bože, jen Ty jsi Bůh!

11 Hospodine, vyučuj mne své cestě – chodím ve Tvé pravdě. Soustřeď mé srdce, abych se bál Tvého jména!

12 Panovníku, Bože můj, budu Ti vzdávat chválu celým srdcem, navěky budu oslavovat Tvé jméno,

13 protože je nade mnou Tvé velké milosrdenství. Mou duši jsi vysvobodil z nejhlubšího podsvětí.

14 Bože, povstávají proti mně domýšlivci, pospolitost násilníků hledá mou duši – o Tobě nepřemýšlejí.

15 Ale Ty jsi, Panovníku, Bůh soucitný a milostivý, pomalý k hněvu – Bůh velkého milosrdenství.

16 Shlédni na mě a smiluj se nade mnou! Dej svou sílu svému služebníku, zachraň syna své služebnice!

17 Učiň pro mne znamení k dobrému! Ti, kdo mě nenávidí, to uvidí a zastydí se – vždyť ty, Hospodine, mi pomůžeš a potěšíš mě!


Když pročítáme tento žalm, všimneme si jednak naléhavosti, s jakou žalmista prosí o vyslyšení svých modliteb, jednak opakovaných vyznání, že Bůh modlitby vyslýchá. Na jedné straně čteme „Nakloň své ucho… odpověz mi… chraň mou duši… shlédni na mě… smiluj se nade mnou!“ Na druhé straně čteme „Jsi dobrý a ochotný odpouštět… jsi velmi milosrdný… jistě mi odpovíš… pomůžeš a potěšíš mě!“ Není v tom určitý rozpor? Je-li Bůh tak dobrý, proč žalmista tolik naléhá? To musí tolik naléhat?

Boha poznáváme právě uprostřed starostí a soužení. Jistě, mnohdy prožíváme krásné chvíle s Bohem – třeba při chválách uprostřed velikého shromáždění. Pokud ale chodíte s Bohem mnoho let, pak mi patrně dáte za pravdu, že nejsilnější setkání s Bohem jsme zakoušeli, když jsme byli odvrženi, odmítnuti, nebo možná plni starostí, obav a nejistoty. V 13. verši žalmista vyznává: „Mou duši jsi vysvobodil z nejhlubšího podsvětí.“ On tedy už učinil zkušenost s Bohem. To, že ho Bůh jednou vysvobodil – mohlo to být dávno nebo třeba zcela nedávno – neznamená, že už ho nečekají žádné problémy. „Bože, povstávají proti mně domýšlivci, pospolitost násilníků hledá mou duši“, vyznává hned v následujícím verši ten, kterého Bůh vysvobodil „z nejhlubšího podsvětí“. Ač jsme vykoupeni, stále žijeme ve světě, který ve zlém leží – a zlo se nevyhýbá ani těm, kdo jsou zbožní a kdo s Bohem učinili řadu pozitivních zkušeností.

Nedávno jsem prožil neklidnou noc. Dcera se vracela s přítelem z Francie a na stopu uvízla někde u Lince. Ano, vím, že Bůh je dobrý a zachraňuje. Vždyť kolikrát jsem to sám zažil! Ano, souhlasím s vámi, její počínání nebylo zrovna moudré. Jenže co mi toto konstatování bylo v danou chvíli platné? Prostě máte starosti. A pro věřícího člověka je tou nejpřirozenější věcí, že volá k Bohu. Jako autor tohoto žalmu.

My křesťané se opravdu nemusíme tvářit, že jsme vždy nad věcí, že naše víra v Hospodina je tak pevná, že ani v těch největších zkouškách nehneme brvou. Bůh po nás nic takového ani nežádá. Je mnohem raději, když se chováme přirozeně – a když tedy třeba přiznáme, že je nám úzko. Důležité ale je, abychom dělali právě to, co dělá žalmista: Abychom volali k Hospodinu.

Přes všechny své starosti žijeme v naději. I tento žalm přináší naději – ve slovech 9. a 10. verše: „Všechny národy, které jsi učinil, přijdou a budou se před Tebou klanět, Panovníku, a budou oslavovat Tvé jméno, protože ty jsi veliký a konáš divy, Ty, Bože, jen Ty jsi Bůh!“ Teď jsem tady já, se svými starostmi, které se někomu mohou zdát nicotné (a které se někdy zdají nicotné i mně, ale co naplat, přesto jsou to starosti), ale věřím v Boha, o němž vím, že jednou bude všeobecně znám. Přijdou k němu všechny národy, protože je velký a koná divy.

Je dobré si tuto naději připomínat. Teď jsem pod tlakem „pospolitosti násilníků“. Jednou budou ale všechny národy oslavovat Boha. Jasné vidění Boha nás starostí nezbavuje, ale přesto nám pomáhá, abychom je co nejdříve zahlédli z Boží perspektivy. Pak nutně ztrácejí na naléhavosti a síle.

Jádro žalmu – jakýsi jeho střed – vidím v 11. verši: „Hospodine, vyučuj mne své cestě – chodím ve Tvé pravdě. Soustřeď mé srdce, abych se bál Tvého jména!“ Často ve svých modlitbách prosím o Boží bázeň. Sám pro sebe, pro celou církev, pro náš národ. Boží bázeň není strach před nebezpečím. (Děkuji za češtinu, která dokáže rozlišit bázeň a strach. Když Angličané použijí obrat fear of God, musí často složitě vysvětlovat, že strach před Bohem není totéž co strach před povodní nebo před velkým černým psem.) Boží bázeň je přirozenou reakcí na Boží velebnost. Boží bázeň nás zbavuje zbrklosti a povrchnosti. Boží bázeň je úžasným darem. Ve skutečnost nás bázeň před Bohem zbavuje strachu z lidí. Pokud Bůh „soustředí naše srdce, abychom se báli jeho jména“, budeme chodit v jeho pravdě. Pokud to prožijeme v církvi, naplní se církev mocí. A pokud bychom to prožili v národě, bylo by to probuzení.

Dan Drápal, překladatel ČSP

Nahoru