Úvaha nad Žalmem 85

Úvahy nad Žalmy

Stará Smlouva

Tisk

 

1 Pro vedoucího chval. Žalm synů Kórachových.

2 Hospodine, našel jsi zalíbení ve své zemi; změnil jsi úděl Jákobův.

3 Snímal jsi vinu svého lidu, přikrýval jsi všechny jejich hříchy. Sela.

4 Odkládal jsi všechno své rozhořčení, upouštěl jsi od svého planoucího hněvu.

5 Obrať nás, Bože, naše spáso, skoncuj se svou hněvivostí vůči nám!

6 Což se na nás budeš hněvat navěky? Potáhne se Tvůj hněv od pokolení do pokolení?

7 Což nás opět neobživíš, aby se Tvůj lid v Tobě radoval?

8 Ukaž nám, Hospodine, své milosrdenství, daruj nám svou spásu!

9 Poslechnu, co říká Bůh Hospodin. Vždyť promlouvá pokoj ke svému lidu – ke svým věrným. Kéž se nevracejí k bláznovství!

10 Vskutku – Jeho spása je blízko těm, kdo se ho bojí, a tak bude v naší zemi přebývat Jeho sláva. 11 Milosrdenství a pravda se potkají, spravedlnost a pokoj se políbí.

12 Ze země vyraší pravda, z nebes bude vyhlížet spravedlnost,

13 Hospodin dá i dobro a naše země vydá úrodu.

14 Před Ním bude kráčet spravedlnost a připraví cestu Jeho krokům.


Přiznám se, že tento žalm patří k mým nejoblíbenějším. Ostatně, který křesťan by netoužil po tom, aby v jeho zemi přebývala Boží sláva? Musíme ovšem mít na paměti, že tento žalm je určen především Izraeli, Božímu vyvolenému lidu. První část žalmu (verše 2–4) vypovídají jednak o Izraeli, jednak o Bohu. Izrael je sice vyvolený, to však neznamená, že lepší nebo poslušnější než ostatní národy. Bůh z něj v průběhu dějin snímal vinu – a měl co snímat. Přikrýval jeho hříchy – a měl co přikrývat. Vyvolení vypovídá o dobrotě Boží, nikoli o dobrotě Izraele.

Tyto verše vypovídají i o Bohu. Jsou potvrzením toho, že Bůh je milosrdenství a „pomalý k hněvu“. Jeho milosrdenství se projevuje jak tím, že vyvoluje, tak tím, že vyvolenému odpouští.

Bůh sice „upouštěl od planoucího hněvu“ (v. 4), ale žalmista přechází k druhé části žalmu, která není svědectvím o minulosti, nýbrž popisem přítomnosti. Bůh se hněvá.

Nevíme, o jaké období izraelských dějin jde. Kdybychom to potřebovali vědět, žalm by obsahoval nezbytné informace. Žalmista si v první části připomínal minulost, ve druhé části se modlí a přimlouvá. „Obrať nás, Bože, naše spáso“ (v. 5). Jistě, my se musíme pro Boha rozhodnout. My musíme činit pokání. Ale nebylo by to možné, kdyby nás sám Bůh neobrátil. Nikdy neuděláme špatně, když se budeme modlit, abychom se mohli setkat s Bohem. A nikdy neprohloupíme, když se budeme modlit, aby se s Bohem setkal někdo jiný – naši blízcí, příbuzní, děti, přátelé… Jenom setkání s Bohem způsobí, že se obrátíme. Potřebujeme Boží dotek, Boží zásah. Potřebujeme, aby nám Bůh ukázal svou spásu.

Když Bůh obživí svůj lid, může se jeho lid v něm radovat (v. 7). Týká se to Izraele a týká se to i církve, Božího lidu podle Nové smlouvy. Můžeme si připomenout slova 4. žalmu: „Mému srdci dáváš větší radost, než mívají oni z hojných žní a vinobraní“ (ČEP). Boží lid se jistě raduje i z tělesného požehnání, nicméně hlavním zdrojem radosti je Boží přízeň, láska, pokoj, spravedlnost. Když Bůh obživí svůj lid, znamená to, že ho zahrne hojností právě těchto věcí. Na lid sestupuje Boží šalom.

V modlitbě promlouváme k Bohu. Prosíme ho o slitování. Prosíme ho o jeho spásu. Ale v modlitbě jde o víc. Nejen o to, abychom mluvili, ale i o to, abychom naslouchali. „Poslechnu, co říká Bůh Hospodin“ (v. 9).

K těm, kdo se přiznávají ke svým hříchům a kdo volají o Boží milosrdenství, promlouvá Bůh pokoj (šalom – v. 9). Když někdo činí upřímné pokání, vždy nalezne Boží pokoj. Neznamená to, že je zbaven všech následků svých hříchů. Může ale zakoušet pokoj, který převyšuje všechno lidské pomyšlení, a to i pokud se jeho vnější okolnosti příliš nemění. Následků hříchů možná zbaven nebude, břemene hříchu však ano. Kéž se ovšem „nevracejí k bláznovství“!

Jsem už starší člověk a s velkým zájmem sleduji dnes už nejen děti svých duchovních dětí, ale v některých případech i jejich vnoučata. Víra se nedědí a ne vždy jdou děti ve šlépějích svých rodičů, kteří milují Boha. Některé rodiny evangelium skutečně proměnilo, zatímco u jiných jsem v průběhu let se zármutkem pozoroval, že se „vrátili k bláznovství“. Jednu dobu vyznávali Ježíše Krista, ale po čase se vrátili ke stejnému způsobu života, jaký žili před obrácením. Pochopitelně to nezůstalo bez následků.

Boží spása je ovšem blízko těm, kdo se Boha bojí (v. 11). A tam, kde je Boží bázeň, přichází nejen Boží spása, ale i Boží sláva.

Psal jsem, že tento Žalm je především o Izraeli. Pokud ale podstatná část nějakého národa vstoupila do smlouvy s Hospodinem, pak lze do jisté míry tento žalm vztáhnout i na takový národ. Věřím, že se to týká i českého národa. Jistě se to týká i Spojených států. A věřím, že ve dvacátém století vstoupily do takové smlouvy některé státy Střední a Jižní Ameriky. Patrně se to týká i Jižní Koreje a snad i některých afrických zemí.

Ve všech těchto zemích se zjevovala nebo bude zjevovat Boží sláva. Závisí to ovšem na Boží bázni. Boží lid potřebuje zakoušet Boží bázeň. To není hrůza z Boha. Je to ale určité povědomí o Boží velebnosti a svatosti. Kdo se třese před Bohem, je v naprostém bezpečí. Ten, kdo nezná Boží bázeň, se bude děsit kde čeho.

Tam, kde je Boží bázeň, je tedy Boží spása a tam se zjevuje i Boží sláva. A v čem ta sláva spočívá? Mimo jiné v tom, že se potkávají milosrdenství a pravda, spravedlnost a pokoj. Tyto věci nebudou rozpojené – někdy se totiž můžeme setkat s milosrdenstvím bez pravdy nebo s pravdou bez milosrdenství. Tam, kde je Boží spása a Boží sláva, je ovšem toto vše v naprosté harmonii. A tam, kde je plnost těchto věcí, přichází i tělesná prosperita: země vydá úrodu (v. 13).

Církev byla v posledních desetiletích zasažena „evangeliem prosperity“. Věřím, že Bůh dává i tělesnou prosperitu; z Písma však vím, že je to až na konci celé řady požehnání, která tomu předcházejí. Boží pokoj můžete mít i bez tělesné prosperity. A ke skutečné prosperitě, která je k Boží slávě, nevedou nějaké zkratky přes osobní úspěch. Pamatujme, že na začátku je Boží bázeň, pak Boží spása, pak Boží sláva. A když na tomto základě ze země vyraší pravda a z nebe vyhlíží spravedlnost (v. 13), můžeme očekávat i prosperitu.

Ovšem platí to i obráceně. Náš národ nezná Boží bázeň, nezná Boží spásu a nevidí Boží slávu. Pokud se to nezmění, nakonec přijde o vše. Zatím jsme stále velmi bohatí. Jen se nedá říci, že by pravda rašila ze země a že by z nebe vyhlížela spravedlnost. A proto nám hrozí i chudoba.

Nicméně není všem dnům konec. Čas se sice rychle krátí, ale stále je tu ještě možnost, že se i nás národ odvrátí od bláznovství a přijme Boží spásu. „Obrať nás, ó Bože, naše spáso!“

 

Dan Drápal, překladatel ČSP

Nahoru