Úvaha nad Žalmem 75

Úvahy nad Žalmy

Stará Smlouva

Tisk

 

1 Pro vedoucího chval, podle „Nevyhlazuj!“ Asafův žalm – píseň.

2 Vzdáváme Ti chválu, Bože, vzdáváme Ti chválu! Tvé jméno je blízko, vypráví se o Tvých divech.

3 Určím čas. Já budu soudit spravedlivě. 4 Země a všichni její obyvatelé propadají malomyslnosti. Já rozhoduji o jejích sloupech. Sela. 5 Namyšleným říkám: Nevynášejte se! A ničemům: Nezvedejte rohy! 6 Nezvedejte své rohy vzhůru, nemluvte s drzou šíjí!

7 Nikdo od východu ani od západu ani od hornaté pustiny, 8 ale Bůh bude soudit. On ponižuje a On povyšuje. 9 Hospodin má v ruce kalich s pěnivým vínem, plným příměsků. Nalévá z něj a jistě jej i s kalem do dna vypijí všichni ničemové země.

10 Ale já budu zvěstovat, navěky budu opěvovat Boha Jákobova 11 a srazím rohy všem ničemům. Rohy spravedlivého však budou pozdviženy.


75. žalm patří k těm, kde střídavě mluví žalmista i Bůh. V 2. verši zřejmě mluví shromáždění věřících, v 3. až 6. verši mluví Bůh, v 7. až 9. verši mluví žalmista o Bohu, a v 10. až 11. verši mluví žalmista sám za sebe.

Ve 2. verši žalmista říká: „Tvé jméno je blízko.“ A pokračuje: „Vypráví se o Tvých divech.“ Je možno vidět mezi těmito dvěma větami kauzální spojení: „Tvé jméno je blízko, protože se vypráví o Tvých divech.“ Vyznání „Tvé jméno je blízko“ je jistě vyznání subjektivního prožívání žalmistova. Můžeme snad říci, že někdy je Bůh daleko? To jen my jsme daleko od Boha. Ale tam, kde se vypráví o Božích divech, je Boží jméno blízko.

Jsem rád, když ve sboru o nedělních bohoslužbách zaznívají svědectví. Pravda, dáme-li prostor svědectvím, bývá to někdy riskantní – občas mohou zaznít i nesmysly. Ale přesto to za ten risk stojí. Kdy můžeme slyšet smysluplná svědectví? Když něco prožíváme s Bohem. Když ve sboru nastane čas svědectví, přemýšlím, mám-li co říci. Někdy prožíváme s Bohem věci, které nejsou pro veřejnost. Proto se nemusíš hanbit, pokud nemáš něco každou neděli. Ale pokud nejsou žádná svědectví, musíme si položit vážnou otázku: Chodíme vůbec s Bohem? Protože chodíme-li s Bohem, pak je Bůh blízko, a pak se vypráví o Božích divech. Živá víra se pozná podle živých prožitků.

Když vyprávíte o Božích divech lidem, kteří jsou od něj daleko, slýcháte věty: „Ale to mohla být jen náhoda“ nebo „To by se ale dalo vysvětlit i jinak“. Nemá smysl pokoušet se tato tvrzení vyvracet. Ano, něco mohla být náhoda. Ano, něco by se dalo vysvětlit i jinak. Ale žijete-li s Bohem, jste-li mu blízko, pak máte těch prožitků tolik, že je prostě nemůžete všechny označit za „náhodu“, a pokud byste se je všechny pokoušeli vysvětlit „i jinak“, měli byste trapný pocit.

Následuje krátká věta: „Určím čas.“ Ano, Bůh je ten, kdo určuje čas. Určil čas, kdy přišel Syn Boží na svět, a určuje i čas soudu. My lidé si někdy myslíme, že určujeme čas, ale tím, kdo konec konců rozhoduje o čase, je Hospodin. Tyto úvahy píšu ve dnech, kdy v Brně zatkli několik policistů, kteří se po dvanáct let podíleli na zločinech. Možná měli pocit nedotknutelnosti a beztrestnosti. Ale Bůh určil čas. Ano, lze namítnout, že o jejich odhalení rozhodli jiní policisté, kteří sami nebyli zkorumpovaní, a je to také pravda. Představme si ale pocity vydíraných podnikatelů. Po léta vydíraných podnikatelů, kteří si možná mohli myslet, že žádná spravedlnost nikdy nenastane. Jenže ona jednou nastane. Bůh určí čas – a bude soudit spravedlivě.

Bůh sám říká: „Země a všichni její obyvatelé propadají malomyslnosti.“ Což to není stav dnešního světa? Celkově se nikdy nemělo tolik lidí tak dobře jako dnes, ale všichni obyvatelé propadají malomyslnosti. Bojí se další hospodářské krize. U nás se bojí, že míra korupce se snad nikdy nesníží. Jsou otrávení z politiky. Málokdy slyšíte nějakou významnou osobnost, že by byla radostná a optimistická. Bůh o tom ví. A upozorňuje: „Já rozhoduji o jejích sloupech.“ Rozuměj: O sloupech země. Můžeme to pochopit takto: „Já rozhoduji o principech života na této zemi.“ Je to Bůh, kdo ukazuje, co vede k životu a co vede k malomyslnosti. Lidé musí propadat malomyslnosti, pokud je Boží jméno daleko a pokud nehovoří o Hospodinových divech. Musí propadat malomyslnosti, když jim chybí víra v Boha, jenž určuje čas a jenž soudí spravedlivě.

Hospodin varuje namyšlené: „Nevynášejte se!“ Varuje i bezbožníky: „Nepovyšujte se, nejednejte z pozice síly!“ (Rohy jsou ve Starém zákoně symbolem či obrazem síly.) Lidé jsou namyšlení a povyšují se, když je jim Hospodin daleko a oni nevědí či zapomínají, že nemají ve svých rukou čas a že je to Bůh, který určuje principy života. Jsme-li pokorní a upřímní, můžeme Boha nalézt a vyvarujeme se velkých trápení. Pokud na Boha zapomínáme a začínáme se povyšovat, dříve nebo později to skončí velkým průšvihem.

Žalmista konstatuje: Je to Bůh, kdo povyšuje a ponižuje. Tuto větu můžeme najít v Písmu vícekrát. Je totiž důležité si to pamatovat. Často bychom si přáli, aby povyšoval a ponižoval rychleji. Já jsem většinu života prožil pod vládou komunistů, a jistě bych mohl hořekovat, proč Bůh jejich vládu neukrátil dříve. Ne, Božím časům nerozumíme. Věříme však, že navzdory různým úspěšných vládychtivcům má osudy zemí i národů nakonec v ruce Bůh. A Bůh bude každého soudit. Svévolníky soud nakonec nemine.

Žalmista končí slibem, že bude zvěstovat Boha Jákobova, tj. Hospodina, Boha Izraele. Bude ho zvěstovat a opěvovat. Bude ho zvěstovat tím, že ho bude opěvovat. Je nejlepší, když zvěstujeme Boha především skrze chvály – nikoli tím, že někoho přesvědčujeme o jeho existenci. Tam, kde zní Boží chvála, stoupají spravedliví a klesají svévolníci. Kde je opěvován Bůh Jákobův, přicházejí svévolníci o svou moc – jsou jim „sraženy rohy“. Ano, Bůh přebývá ve chválách svého lidu.

Dan Drápal, překladatel ČSP

Nahoru