Úvaha nad Žalmem 72

Úvahy nad Žalmy

Stará Smlouva

Tisk

 

1 Šalomounův.

Bože, dej své soudy králi, a svou spravedlnost královskému synu, 2 pak bude soudit Tvůj lid spravedlivě a tvé chudé podle práva. 3 Hory přinesou lidu pokoj, i pahorky ve spravedlnosti. 4 Bude soudit chudé z lidu, bude spásou synům nuzného, utlačovatele však srazí. 5 Budou se Tě bát, dokud bude slunce, i dokud bude měsíc, po všechna pokolení.

6 Sestoupí jak déšť na posečenou louku, jako deštíky skrápějící zemi. 7 V jeho dnech rozkvete spravedlivý a bude velký pokoj, dokud bude trvat měsíc. 8 Bude panovat od moře k moři, od řeky až do končin země. 9 Skloní se před ním obyvatelé pouště a jeho nepřátelé budou lízat prach. 10 Králové Taršíše a ostrovů budou přinášet dary, králové Šeby a Seby budou odvádět tribut. 11 Budou se mu klanět všichni králové, všechny národy mu budou sloužit. 12 Neboť vysvobodí nuzného, když volá, chudého, který nemá pomocníka. 13 Slitovává se nad chudým a nuzným a duše nuzných zachraňuje. 14 Vykoupí jejich duše z útisku a od násilí, jejich krev je v Jeho očích vzácná.

15 Kéž žije! Kéž se mu dostane z šebejského zlata, kéž se za něj stále modlí a každý den mu dobrořečí! 16 Na zemi bude hojnost obilí, na vrcholcích hor se budou jako Libanón vlnit jeho plody a lidé z města pokvetou jako zemská zeleň. 17 Jeho jméno bude trvat navěky; jeho jméno poroste, dokud bude slunce, budou si jím žehnat, všechny národy je budou blahoslavit.

18 Požehnán buď Bůh Hospodin, Bůh Izraele – jenom On koná divy. 19 Budiž navěky požehnáno Jeho slavné jméno a celá země ať je plná Jeho slávy – Amen i Amen.

20 Končí modlitby Davida, syna Jišajova.


72. žalm je chválou na požehnanou vládu.

Mnozí z nás, kdo jsme starší a kdo jsme prožili část svého života v dobách komunismu, jsme toužili po svobodě a demokracii. Nyní máme svobodu a demokracii – byť nedokonalou – a přes všechnu oprávněnou nespokojenost se najde málokdo, kdo by toužil po jiném než demokratickém zřízení.

Demokracie v podobě, jak ji známe, je ale věc z hlediska lidských dějin relativně nová. Máme sice ve zvyku tvrdit, že kolébkou demokracie je antické Řecko; mnohdy si ale málo uvědomujeme, že demokracie se týkala úzké vrstvičky obyvatel, neboť devět z deseti tehdy žijících lidí byli bezprávní otroci.

Naprostá většina lidí, kteří v minulosti na zemi žili, neměli o demokracii sebemenší pojetí. I dnes žije v demokratických státech méně než polovina světového obyvatelstva.

Dříve o sobě vladaři prohlašovali, že vládnou „z Boží milosti“. Vzpomínám si na školní dětství, kdy si z tohoto tvrzení dělala naše učitelka dějepisu legraci. Tehdy jsem si myslel, že má pravdu. Teď vím, že každá dobrá vláda je z Boží milosti – tedy i ta vláda, která byla sestavena na základě výsledků demokratických voleb. Demokratické volby nemohou totiž ani v té nejlépe fungující demokracii zajistit, že se k moci dostanou lidé spravedliví, mající na srdci veřejné blaho. I ta nejlepší demokracie tomu může pouze napomoci, zvýšit pravděpodobnost, nemůže ale zaručit, že se k moci nedostanou svévolníci.

Proto má smysl modlit se za „v moci postavené“, jak nás k tomu nabádá 1. Timoteovi 2,1-2: „Především tedy prosím, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy a děkování za všechny lidi, za krále a za všechny ty, kdo jsou ve vysokém postavení, abychom mohli vést tichý a pokojný život ve vší zbožnosti a důstojnosti.“

72. žalm je příkladem takové modlitby: „Bože, dej své soudy králi, a svou spravedlnost královskému synu, pak bude soudit Tvůj lid spravedlivě a tvé chudé podle práva“ (vv. 1-2).

Písmo nás tedy upozorňuje, že dobrá vláda je Božím darem. A současně nám říká, jak se ta dobrá vláda projevuje; jinými slovy, co Duch svatý za dobrou vládu považuje: „Neboť vysvobodí nuzného, když volá, chudého, který nemá pomocníka. Slitovává se nad chudým a nuzným a duše nuzných zachraňuje. Vykoupí jejich duše z útisku a od násilí, jejich krev je v Jeho očích vzácná“ (vv. 12-14). Můžeme říci, že Bohu jde o sociální spravedlnost. Všimněte si ale, že mu nejde o sociální rovnost. Jde mu o to, aby chudý nebyl utiskován. Jistě budeme mít pravdu, řekneme-li, že mu jde o rovnost před zákonem. Důležitá jsou i slova „jejich krev je v Jeho očích vzácná“ – vyplývá z nich, že Bůh si přeje, abychom měli úctu ke každému lidskému životu.

Tento žalm vyjadřuje i přesvědčení, že bude-li vladař vládnout podle Boží vůle, povede to nejen k sociální spravedlnosti, ale i k prosperitě: „Na zemi bude hojnost obilí, na vrcholcích hor se budou jako Libanón vlnit jeho plody a lidé z města pokvetou jako zemská zeleň“ (v. 16).

Vláda Bohem požehnaného vladaře bude znamenat i to, čemu se dnes říká „mezinárodní prestiž“. Jen poslechněme, co říká Boží slovo: „V jeho dnech rozkvete spravedlivý a bude velký pokoj, dokud bude trvat měsíc. Bude panovat od moře k moři, od řeky až do končin země. Skloní se před ním obyvatelé pouště a jeho nepřátelé budou lízat prach. Králové Taršíše a ostrovů budou přinášet dary, králové Šeby a Seby budou odvádět tribut. Budou se mu klanět všichni králové, všechny národy mu budou sloužit“ (vv. 7-11). Všimněte si, že tohoto stavu bylo dosaženo mírovou cestou – nikde se nepíše o tom, že by takový spravedlivý vladař měl vést dobyvačné války (byť se na druhé straně nepíše ani o tom, že rozpustil armádu).

Jsem přesvědčen, že v dějinách různých národů – zejména v oblasti zasažené křesťanstvím – byla období, která se tomuto popisu alespoň částečně blížila. Nebyla ale nikdy samozřejmostí. Pokud lidé chtějí, aby trvala co nejdéle, měli by naplnit slova 15. verše: „…kéž se za něj stále modlí a každý den mu dobrořečí!“

V plnosti a definitivně se tato slova naplní až v Kristově Tisíciletém království, které vyhlížíme. Naším pozemským úkolem je stále se modlit za vládu a za v moci postavené – a to bez ohledu na to, jakou vládu právě máme. Současně od žádné vlády nečekáme, že naplní naše základní duchovní potřeby, které může naplnit jedině Bůh: Potřebu být milován, potřebu někam patřit, a potřebu najít smysl vlastního života. Jinými slovy – vláda nám není a nesmí být lhostejná, nicméně těžiště našeho života je v přicházejícím království, které zatím jen vyhlížíme.

 

Dan Drápal, překladatel ČSP

Nahoru