Úvaha nad Žalmem 64

Úvahy nad Žalmy

Stará Smlouva

Tisk

 

1 Pro vedoucího chval. Davidův žalm.

2 Bože, vyslyš mě, když naříkám. Ochraň můj život před hrůzou nepřítele. 3 Skryj mne před piklemi zlovolníků, před srocením činitelů nepravosti, 4 kteří si nabrousili jazyky jak meče, napjali své šípy jedovatých slov, 5 aby z úkrytů stříleli na ryzího. Náhle na něj vystřelí a ničeho se nebojí. 6 Utvrzují se ve zlé věci, počítají, že skryjí své léčky, říkají: Kdo nás vidí? 7 Obmýšlejí zvrácenosti: Přivedli jsme k dokonalosti vypracovaný plán. Nitro člověka a jeho srdce je hluboké.

8 Bůh však na ně vystřelí šíp – a náhle budou porážka sama. 9 Jejich vlastní jazyk je přivede k pádu, vyhne se jim každý, kdo je uvidí.

10 Všechny lidi pojme bázeň, budou dosvědčovat Boží skutek a porozumí jeho jednání. 11 Spravedlivý se bude radovat v Hospodinu a bude v něm mít útočiště. Všichni lidé upřímného srdce ho budou chválit.

 

Tuto úvahu píšu těsně před parlamentními volbami v květnu roku 2010. Nemám důvod nevěřit, že tento žalm pochází skutečně od Davida, a tudíž předpokládám, že je stár nějakých 3000 let. Ale i kdyby měli pravdu liberálové tvrdící, že je z pozdější doby, i tak by mu bylo hodně přes 2000 let. A nestačím se divit, jak je aktuální.

Davidova doba neznala ani televizní, ani rozhlasové projevy, ba ani kázání v té podobě, v jaké je známe my. A přece i v této době, tolik odlišné od naší, se David obává zbraní, jimiž jsou lidská slova. I tehdy hrálo slovo klíčovou úlohu, a bojovník David, který uměl vládnout prakem i mečem, se často musí potýkat s nepřáteli, kteří se mu snaží ublížit nikoli těmito „klasickými“ zbraněmi, ale lživým a jedovatým slovem.

Podobně jako dnes, i tehdy bylo možno někomu fatálně ublížit pouhým slovem. Z doby Davidovy můžeme vzpomenout třeba na Dóega Idumejského, který před Saulem pomluvil kněze Achímeleka a způsobil tak, že byl zavražděn nejen Achímelek, ale téměř celý jeho kněžský rod (viz 1. Samuelova 22).

Vždycky jsem se zajímal o politiku. Dnes mnozí naši spoluobčané politiky spíše opovrhují, nevěří jim. Ryzí člověk se dnes mezi politiky patrně nevyskytuje příliš často. A pokud se takový vyskytne, začne o něm téměř okamžitě platit: „…z úkrytů střílejí na ryzího“ (v. 5). Domnívám se, že někteří čestní politici byli obzvlášť častým terčem pomluv. V současné době nemá takový člověk o mnoho více šancí než v době Davidově – pokud ho někdo osobně nezná, domnívá se, že je stejný jako všichni ostatní.

Satan se v rajské zahradě pokusil pomluvit Boha před člověkem a vyšlo mu to. V případě Jobově se pokusil pomluvit člověka před Bohem a naštěstí mu to nevyšlo. Pomluva, jedovatý šíp, patří k jeho základním zbraním. K Boží veliké lítosti tuto zbraň používají někdy i ti, kdo se k Bohu sami hlásí. Máloco rozvrací církev tolik jako pomluvy.

Pravdou ovšem je, že pokud křesťané pomlouvají, pak to nebývá proto, že by záměrně chtěli pomlouvat. Prostě nemají někoho rádi a proto rádi naslouchají negativním zprávám o tomto člověku, které pak bez ověření šíří dál. Jejich protivník třeba zastává jiné učení než oni, a když o něm slyší nějakou negativní informaci – třeba že se dopustil cizoložství nebo zpronevěřil nějaké peníze – mají pocit, že to tak asi bude. (Co ostatně čekat od člověka, který nezastává naše správné učení, že?) Proto tu informaci šíří dál. Je to něco jiného, než o čem se píše v našem žalmu. Tito nedůslední a dá se říci nepoctiví křesťané si neříkají jako zlovolníci z 64. žalmu: „Kdo nás vidí?“ Nedá se o nich říci, že by „počítali, že skryjí své léčky“ (viz v. 6). Neříkají si: „Přivedli jsme k dokonalosti vypracovaný plán“ (v. 7). Nicméně je o nich zpravidla možno říci, že se „utvrzují ve zlé věci“ (v. 6).

Dnešní doba internetu dovoluje šířit negativní i pozitivní informace rychlostí blesku, přičemž autor či šiřitel informací může zůstat skryt. Mnohdy nevíte, zda vás pomlouvá pomýlený bratr nebo „čistokrevný“ zlovolník.

Zlovolníkům ovšem vždycky hrozí, že „jejich vlastní jazyk je přivede k pádu“ (v. 9). Na rozdíl od dřívějších dob, kdy jsme často informace pracně – a někdy i marně – sháněli, dneska informace „shánějí“ nás. Můžeme si vybírat. Internet je stále relativně nový fenomén. V poslední době i sekulární média omezují na svých webových stránkách diskuse, jejichž účastníci mohou skrývat svou identitu. Doporučuji jednoduché pravidlo: Noste vždy svou kůži na trh, nepište pod pseudonymy, a čtěte si pouze ty stránky, jejichž autoři nezůstávají skryti. Šiřitelé pomluv zasluhují opovržení. Slova „vyhne se jim každý, kdo je uvidí“ podle mě nejsou pouze zaslíbením, ale i návodem k jednání.

Krásné je zaslíbení 10. verše: „Všechny lidi pojme bázeň, budou dosvědčovat Boží skutek a porozumí jeho jednání.“ Pokud budeme mít Boží bázeň, bude nás více zajímat, co dělá Bůh dobře, než co dělají jiní lidé špatně.

David v tomto žalmu říká, že je to Bůh, kdo na zlovolníky „vystřelí šíp“. Pokud vás někdo pomluví, zpravidla si sami příliš nepomůžete. Co ovšem můžete, je „mít útočiště v Bohu“ (v. 11). Bůh je ten, kdo zná dokonale vaše motivy. Zná je lépe než vy sami. Pokud jste v něčem pochybili, můžete své pochybení vyznat a najít u Boha odpuštění. Pokud jste byli pomluveni, ač jste k tomu žádnou příčinu nezavdali, může vám být vždy útěchou, že Hospodin ví, jak je to doopravdy. On je jediný divák našeho života, na němž opravdu záleží. On je jediný porotce, který má právo dát vám známku. I kdybyste byli obklopeni pomlouvači, i kdyby lidé kolem vás uvěřili všemu zlému, co se o vás povídá, Bůh stejně ví, jak je to doopravdy. Toto vědomí kéž je vám útočištěm.

Poslední věta tohoto žalmu zní: „Všichni lidé upřímného srdce ho budou chválit.“ Ten, kdo je upřímného srdce, vyslovuje negativní informace krajně nerad. Někdy se tomu nelze vyhnout – musíte třeba varovat shromáždění před člověkem, o němž víte, že obchází lidi s vymyšleným příběhem a „půjčuje“ si od nich peníze. Nicméně základní nastavení upřímného člověka je v tom, že chválí Hospodina, nikoli, že pomlouvá své bratry. Budeš-li vyhledávat obecenství s lidmi upřímného srdce, neochrání tě to sice před pomluvami, ale bude pro tebe mnohem snazší „radovat se v Hospodinu“ (v. 11).


Dan Drápal, překladatel ČSP

Nahoru