Úvaha nad Žalmem 53

 

1 Pro vedoucího chval – na machalat. Davidův žalm k meditaci.

2 Blázen si v srdci říká: Bůh není. Lidé jednají zvráceně, páchají špatnosti. Není, kdo by činil dobro.

3 Bůh shlíží z nebes na lidské syny, aby viděl, zda je někdo rozumný, zda někdo hledá Boha. 4 Všichni společně odpadli, jsou zvrácení, není, kdo by činil dobro, není ani jednoho. 5 Což nevědí činitelé nepravosti, kteří pojídají můj lid, jako by jedli chléb, a kteří k Bohu nevolají, 6 že se budou třást hrůzou, jaká ještě nebyla? Vždyť Bůh rozmetal kosti těch, kdo tě obléhali. Zahanbíš je, neboť Bůh je zavrhl.

7 Kéž je dána Izraeli ze Sijónu spása! Až Bůh zvrátí zajetí svého lidu, bude Jákob jásat, Izrael se bude radovat!


53. žalm je téměř totožný s 14. žalmem. Tyto dva žalmy se podstatně liší až svým závěrem. Přesto si dovolím pár nových úvah nad tímto žalmem. (Záměrně jsem si nečetl to, co jsem před zhruba třemi lety psal o 14. žalmu.) Věřím, že mé úvahy nebudou v rozporu s tím, co jsem již napsal. Na Písmu je úžasné a krásné to, že nás oslovuje stále znovu – a stále nově.

Vzpomínám si, jak za vlády komunistů znělo téměř protistátně, když jsme četli v kralickém či ekumenickém překladu při bohoslužbách pěkně nahlas: Říká blázen v srdci svém: Není Boha. Tehdy říkala oficiální ideologie, že není Boha. Dnes sice nemáme ideologii oficiální, ale máme jakousi ideologii převažující. Ta rovněž říká, že není Boha. Rozdíl je v tom, že trváte-li na biblickém stanovisku dnes, nevyhodí vás ze zaměstnání. Posměšků ale můžete zakusit dokonce více než za vlády komunistů. Tehdy si křesťanů mnohem více vážili, neboť se obecně vědělo, že křesťané za své křesťanské přesvědčení platí určitou daň.

Trvat na biblickém stanovisku není tak úplně snadné. Napadá nás: Můžeme vůbec mít pravdu proti většině? Racionálně víme, že můžeme. Ale stejně není tak docela snadné zastávat menšinový názor.

Důležité je mít k Písmu správný vztah. Myslím, že máme vynaložit velké úsilí na to, abychom Písmu porozuměli, není ale na nás, abychom ho obhajovali. Bůh je schopen obhájit se sám. Když Bůh prohlašuje popírání Boha za bláznovství, ví, co činí, a nepochybně si to obhájí.

Když se podíváte do hlavní, střední části žalmu, pak je to, co se z hlediska Písma jeví jako závažný hřích, popsáno velmi střízlivě a neokázale: ... k Hospodinu nevolají. Myslím, že Bůh od nás neočekává, že budeme všemu rozumět. Zřejmě ale od nás očekává, že k němu budeme volat. Víte, kteří křesťané se mi někdy jeví jako velmi sterilní? Ti, kteří vám dokáží hodiny vykládat, jaké je správné učení, všechno vám vyloží ... ale k Hospodinu nevolají. Vzpomínám si, jak mi jednou řekl přítel, jemuž zemřelo dítě: „Pochopil jsem, že důležitější je důvěřovat než rozumět.“ Je to dáno skutečností, že Bůh nás stvořil pro vztah a touží po vztahu s námi. Myslím si dokonce, že mu méně vadí, když mu něco vyčítáme, než když jsme vůči němu lhostejní. Domnívám se, že Bůh bude radši, když k němu budeš volat v hořkosti duše jako Job, než když se budeš snažit protlouct se životem sám. Ano, Bůh shlíží z nebes a hledá ty, kdo ho hledají.

Odlišnost vůči 14. žalmu je v posledním verši: Kéž je dána Izraeli ze Sijónu spása! Až Bůh zvrátí zajetí svého lidu, bude Jákob jásat, Izrael se bude radovat!

Mám jednu pozornou čtenářku v Izraeli a ta mi nedávno vyčetla, že ve svých výkladech se příliš snadno přenáším přes realitu Božího lidu – Izraele – a interpretuji podobné verše alegoricky, tj. vztahuji je na církev. Rozumím její námitce a chci na tomto místě jasně vyslovit, že podobná místa se týkají na prvním místě Izraele, tedy Božího vyvoleného národa. Snažím se volit správná slova: Nenapíšu, že se týkají především Izraele, protože si opravdu myslím, že se týkají Božího lidu Nové smlouvy se stejnou vážností jako Izraele podle těla. Nepochybuji ale o tom, že žalmista myslel skutečně na fyzický Sijón a že tímto žalmem se nepochybně utěšovali Izraelité, kteří vyhlíželi, zda a kdy Bůh zvrátí (babylonské) zajetí svého lidu. A nepochybuji ani o tom, že na konci věků Hospodin zvrátí ještě jednou zajetí svého lidu (Izraele), a tento lid bude skutečně jásat a radovat se.

A tak vyzývám čtenáře těchto úvah, aby i v případě, že Izrael podle těla výslovně nepřipomenu, přemýšleli o významu toho kterého žalmu i z jeho hlediska.

Když myslím na to, v jakém je dnes Boží lid zajetí, pak mám dojem, že my evropští křesťané jsme především v zajetí nevěry, malověrnosti a porážky. Zdá se mi, že to se týká naprosté většiny evropského křesťanstva. Jsou ovšem i jiná zajetí. Když pozoruji církev, mám někdy pocit, že je velice v zajetí zabývání se sama sebou. Dvacet sedm let jsem byl v aktivní službě; nyní již pět let pastorem nejsem. Když se dívám nazpět – a když nyní pozoruji církev tak trochu zvenčí – zdá se mi, že církev je v zajetí svých malicherných problémů, které má sama se sebou. Věřím, že Bůh církev i z tohoto zajetí vyvede, a že pak bude Izrael jásat a radovat se! Církev bude opět žasnout nad svým úžasným Bohem a nebude se utápět v otázkách struktury a autority.

Je ale potřebí, aby nám byla dána spása. Ano, spása je pro nás darem. Ta základní spása v Ježíši Kristu, ale i ve všech svých dalších aspektech. To nejpodstatnější v životě přijímáme jako dar.

Nedávno jsem prodělal velmi nepříjemnou operaci. Několik dnů šlo několik trubiček do mě a ze mě. Když jsem se zotavoval, základní tělesné funkce byly docela bolestivé. Doufal jsem, že tento nepříjemný čas strávím do značné míry v přímluvných modlitbách, a taky jsem se trochu snažil, ale řeknu vám, šlo to ztuha. Za to jsem se vroucně modlil, abych udělal pár nutných kroků nebo abych se vyprázdnil. Byla to velice tělesná připomínka, že skutečně vše – třeba i to vyprázdnění – dostáváme darem. A jak jsem najednou byl za ten dar vděčný! Cítil jsem se na Boha odkázán více než jindy, ale jestli mám na něco příjemné vzpomínky, pak je to na vnímání jeho blízkosti právě uprostřed té až příliš lidské bídy. Hodně mi to pomohlo očekávat na Hospodina – kéž je dána Izraeli spása! Kéž Bůh zvrátí zajetí svého lidu! Ano, máme se na co těšit! A je tu někdo, kde nenechá svět v jeho současném stavu!

 

Dan Drápal, překladatel ČSP

Nahoru