Úvaha nad Žalmem 52

 

1 Pro vedoucího chval. Davidův žalm – meditace.

2 Když přišel Dóeg Edómský a oznámil Saulovi (a řekl mu): David přišel do Achímelekova domu.

3 Proč se chlubíš zlem, ty hrdino? Boží milosrdenství trvá každého dne. 4 Zkázu vymýšlí tvůj jazyk, je ostrý jako břitva, páchá záludnosti. 5 Miluješ zlo více než dobro, klam víc než mluvení spravedlivé. Sela. 6 Miluješ každé sžírající slovo, jazyku klamný! 7 Avšak Bůh tě navždy zničí: Popadne tě, vyrve tě ze stanu a vykoření tě ze země živých. Sela.

8 Spravedliví to uvidí a pojme je bázeň. Ale jemu se budou vysmívat: 9 Hle – muž, který nepokládal Boha za svou záštitu. Spoléhal na své velké bohatství, nabýval moci skrze rozsévání zkázy.

10 Ale já jsem jako zelená oliva v Božím domě. Spoléhám na Boží milosrdenství – navěky a navždy. 11 Navěky Ti budu vzdávat chválu, protože jsi jednal. A budu vzhlížet ke Tvému jménu, neboť je dobré vůči Tvým věrným.


 

52. žalm má situační nadpisek a proto víme, že se váže k velmi tragické události. Protože Dóeg Edómský řekl králi Saulovi, že prchající David navštívil kněze Achímeleka, zahynulo 85 mužů, vesměs kněží. Přitom z textu tohoto žalmu nepoznáme, o jak hrůzný čin šlo. David promlouvá k Dóegovi, a kdybychom z 21. a 22. kapitoly 1. Samuelovy neznali podrobnosti, mohli bychom Dóega považovat pouze za sice nepříjemného, ale ne příliš nebezpečného pomlouvače.

S tímto žalmem můžeme mít ještě další problém. Naše životní zkušenost nám říká, že někdy se svévolníkům daří dobře i přes jejich svévoli. Tuto problematiku řeší v Písmu dva žalmy, a sice Žalm 37 a Žalm 73. Písmo v knize Jób rovněž odmítá jakousi „lineární teologii“ tvrdící, že pokud se člověku daří zle, je to určitě proto, že se dopustil něčeho nepatřičného. Zde však David říká, že Bůh ničemníka zničí, a to tak, že to bude zjevné spravedlivým, které nad tím pojme bázeň (v. 8).

Z historických knih Starého zákona se o Dóegově konečném osudu nic nedovídáme.

Je možné, že David mluvil prorocky o konkrétním člověku a že Dóega skutečně postihla nečekaná smrt, o níž se spravedliví dověděli. Předpokládal bych ale, že kdybychom měli text chápat takto, dal by nám Bůh v historických knihách vědět, jak to s Dóegem dopadlo. Protože tato informace chybí, hledám ještě jiný výklad tohoto žalmu.

Z textu našeho žalmu nijak nevyplývá, zda se Bůh s Dóegem vypořádá ještě v tomto čase nebo až v budoucím věku. Protože nám není řečeno ani toto, usuzuji, že to pro pochopení a výklad žalmu není důležité. Podvědomě bychom si přáli, aby trest za hřích dopadl na hříšníka viditelně a co nejdříve, neboť pak by osud hříšníka mohl být skutečně poučením pro spravedlivé, ale konec konců i pro váhající. Toto naše přání ale zpravidla nebývá uspokojeno. Pro nás je důležité uvědomit si, že záleží na našem věčném určení, na výsledku našeho života, nikoli na tom, zda se vše rozuzlí již v tomto čase. I kdyby se Dóeg přes svou svévoli dožil vysokého věku, stejně je rozhodující Boží verdikt nad jeho životem jako celkem.

Máme-li věčnou naději v Pánu Ježíši Kristu, směřujeme do „země živých“. Můžeme se těšit na to, že v této zemi, kterou Spasitel připravuje pro svůj lid, nebudou žádní posměvači a intrikáni. Občas se potěšuji tím, že se snažím si tuto zemi živých představit. Představuji si, jak kráčím ulicí a potkávám různé lidi – třeba známé, které jsem padesát let neviděl. Možná to znáte všichni: Na této zemi a v této době se vám někdy stane, že vidíte někoho kráčet ulicí, a v tu chvíli jste si jisti, že se s tím člověkem nechcete setkat. Máte-li možnost, honem někam zabočíte, nebo se začnete upřeně dívat do výlohy. Samozřejmě je velice zlé, pokud takto jednáte, protože danému člověku dlužíte peníze, které jste měli dávno zaplatit. To se vám v „zemi živých“ ale stát nemůže, protože pokud jste zloději, nedostanete se tam. Mám ale na mysli situaci, kdy je vám setkání s druhým člověkem nepříjemné, protože se obáváte, že by se pokoušel nějak s vámi manipulovat nebo by začal pomlouvat jiné lidi, což vy nechcete poslouchat. Na „zemi živých“ bude ale krásné právě to, že do takové situace se tam nedostanete. Nebudou tam totiž pomlouvači. S žádným člověkem, kterého tam potkáte, nebudete mít problematický vztah. Nebude tam jediné setkání, které by vám bylo nepříjemné a kterého byste se museli obávat. Nebude to nádhera?

Výklad tohoto žalmu píšu uprostřed (či snad na počátku?) ekonomické krize. Doslechl jsem se, že v současné době se ve Spojených státech výrazně zvýšila návštěvnost křesťanských církví. V Evropě podobný trend zatím myslím nepozorujeme – zvláště ne u nás. U nás totiž naprostá většina lidí „nepokládá Boha za svou záštitu“ (v. 9). Naopak, v naší zemi se lidé spíš vysmívají tomu, kdo Boha za svou záštitu pokládá. Dle mého názoru to svědčí o tom, jak je u nás všechno postaveno na hlavu. Ale o tom, kdo má pravdu, se s jistotou přesvědčíme až jednou. A pak už nebude možné zvrátit to, co jsme ze svého života udělali.

V každém případě se mi zdá, že je v tomto národě mnoho lidí, kteří „spoléhají na své velké bohatství“ a kteří „nabývají moci skrze rozsévání zkázy“. Mám dokonce vážné obavy, že v loňském roce byly v naší zemi definitivně přehozeny výhybky a že nezadržitelně směřujeme do stavu, kdy už nebude možno dovolat se spravedlnosti a kdy už nebude nic stát v cestě korupci.

David ale není v dané situaci člověkem bez naděje. „Ale já jsem jako zelená oliva v Božím domě. Spoléhám na Boží milosrdenství – navěky a navždy“ (v. 10). Svým způsobem je to zvláštní, že David je takto pln naděje, ačkoli se před nedávnem dověděl, že kvůli němu zahynulo 85 mužů. To si neuvědomoval i svou zranitelnost?

David ale nemluví o zranitelnosti či nezranitelnosti. Oliva je zde symbolem plodnosti. Oliva dávala olej ke svícení a především k pomazání. Je ovšem velmi zranitelná. Naprostá většina Božích lidí je velmi zranitelných. Všichni bychom s tím měli počítat. David se neraduje ze své nezranitelnosti; raduje se ze své plodnosti. Víra v Hospodina ti pomůže správně se vyrovnat se svou zranitelností. „Ať žijeme, ať umíráme, Páně jsme.“ Za všech okolností ale můžeš zůstat plodný. A pokud opravdu věříš, bude tě více zajímat, zdali jsi plodný, než zdali jsi v bezpečí. Pokud člověk spoléhá na Boží milosrdenství, neznamená to, že ho nemůže potkat nic zlého. Může ho potkat ledacos zlého – třeba dvacet let žaláře nebo mučednická smrt. Nic ho ale nemůže odloučit od lásky Kristovy.

Davidův postoj – a z Davidova postoje bychom si měli brát příklad – dává smysl, jen pokud jsme věčné bytosti. A jen toto vědomí nám umožňuje, abychom zaujímali podobné postoje jako David. Vím, jak je to v dnešní době těžké. Tlak, abychom se soustředili pouze na přítomnou chvíli, je obrovský. Málokdo mu odolá. My však nemusíme tomuto pokušení podlehnout. Neztrácejme perspektivu věčnosti!

Dan Drápal, překladatel ČSP

Nahoru