Úvaha nad Žalmem 47

 

1 Pro vedoucího chval. Synové Kórachovi. Žalm.

2 Všechny národy tleskejte v dlaně, hlaholte Bohu radostným jásotem! 3 Vždyť Hospodin je Nejvyšší, je hrůzu vzbuzující král, veliký nad celou zemí! 4 Podrobuje nám národy, podrobuje národy pod naše nohy. 5 Vybral pro nás naše dědictví – pýchu Jákobovu, kterého miloval. Sela.

6 Vystoupil Hospodin za radostného křiku, vystoupil Hospodin za zvuku beraních rohů. 7 Zpívejte žalmy Bohu, pějte, pějte našemu Králi, zpívejte žalmy, 8 neboť Bůh je král celé země – zpívejte žalmy s porozuměním! 9 Bůh kraluje nad národy, Bůh sedí na svém svatém trůnu. 10 Přední muži národů se připojili k lidu Boha Abrahamova. Vždyť Bohu náleží štíty země – je velmi vyvýšený.

 

47. Žalm patří k oslavným Žalmům. Nic nedokazuje, že jej psal David. Tento žalm nevznikl téměř jistě nevznikl v nějaké nouzi.

47. žalm je Božím programem pro národy. Mimořádně jasně ukazuje, že Bůh zde má svůj vyvolený lid, nicméně je Bohem všech národů. Je králem celé země, nikoli jen Izraele, a kraluje nad národy.

Jak se to srovnává s Ježíšovým tvrzením, že světu vládne „vládce“ (ČEP, ČSP, NBK) nebo „kníže“ (BKR) „tohoto světa“?

Někteří teologové tento rozpor řešili (a řeší) tvrzením, že satan (což je onen „vládce tohoto světa“) dělá jen to, co mu Bůh dovolí.

Tento názor nesdílím. Nemyslím si, že Bůh satanovi „dovolil“ udělat holocaust. Nemyslím si, že mu „dovoluje“, aby pedofilové unášeli a zneužívali malé děti.

Jsem přesvědčen, že zde zuří duchovní boj. Ano, satan byl vládcem tohoto světa, neboť první člověk, Adam, mu tuto zemi vydal. Ježíš ale satana svou smrtí práva na tuto vládu zbavil.

Jak ale dokazuje tento žalm, Bůh prohlašoval již před Ježíšem, že jeho záměrem nikdy nebylo, aby satan tuto zemi ovládal. Země se sice dostala pod jeho vládu, ale na základě lži a podvodu. Ostatně satan je „otec lži“ (Jan 8,44).

Díky Bohu bylo již před Ježíšem možno vymanit se ze satanovy vlády a oslavovat Boha. A to bylo a je Božím plánem pro národy.

Ano, Bůh kraluje nad národy, byť satan nad velkou částí této země uplatňuje svou vládu. Přestože nad částí území, jež právoplatně náleží Bohu, panuje usurpátor a jeho kohorty, Bůh sedí na svém svatém trůnu, z nějž ho satan nikdy nesvrhl a nikdy nesvrhne.

Můžeme Hospodina vyznávat jako krále celé země. Jemu po právu náleží a po druhém příchodu Kristově bude jeho královská vláda plně uplatněna a všem zjevná.

Lidem, kteří se nepodrobili Bohu, je nepřijatelné, že Bůh zde má svůj zvláštní lid. A dokud se lidé Bohu nepodrobí, bude antisemitismus přetrvávat. Lidem zní pohoršlivě, že by nějaký národ měl být vyvolený. Připadá jim to „nedemokratické“ a nerovnostářské.

Dobře víme z dějin, že na tělesné rovině patřit k vyvolenému lidu nebylo nikdy žádné terno. Člověk rozumí povzdechu Tovjeho z „Šumaře na střeše“: „Bože, nemohl by zase na nějakou dobu být vyvolený někdo jiný?“ Pokud Boží lid nebyl přímo upnut na Boha, byla mu jeho „vyvolenost“ na obtíž a snažil se připodobnit se ostatním národům.

Skrze Ježíše, který umýval nohy svým učedníkům, ač Pán a Mistr, víme, že vyvolenost je jak výsadou, tak službou. Ale to pochopí jen ten, kdo se svým srdcem k Bohu připojí.

Úžasné je, že někdy se to děje. „Přední muži národů se připojili k lidu Boha Abrahamova.“ Tak tomu bylo například ve Spojených státech po jejich vzniku a v 19. století. Bible je i zde ve svém vyjádření naprosto realistická. Neříká, že „celé národy“ se připojily k lidu Boha Abrahamova. Mluví o „předních mužích“. Nastane-li ale taková situace, znamená to obrovské požehnání – požehnání, jež udělalo ze Spojených států velmoc a které tato země promrhává až poslední dvě generace, kdy se přední muži od „Boha Abrahamova“ odvrátili.

Chválíme-li Boha, jdeme proti srsti tomuto světu, který si libuje v ponurosti, temnotě a zkáze. Zpívá písně oslavující smrt a zkázu, točí filmy plné násilí, nešlechetnosti a nečistoty. My, jeho lid, budeme až do příchodu Kristova disidenty, vyznavači pravého Krále na území, nad nímž sice Vládce tohoto věku ztratil jakékoli oprávnění vládnout, kde se však drží a kde škodí skrze lež, manipulaci a zastrašování. Chválou se hlásíme k pravému Vládci, chvála je naše nejmocnější zbraň. Hospodin přebývá ve chvalách svého lidu. Jsme-li jeho lidem, budeme přinášet oběť chvály a vyvyšovat svého Boha i tehdy, kdy navenek jeho vláda vůbec nebude zjevná. Kde lidé chválí Boha, trhá se příkrov temnoty, kterým satan zahaluje národy. A můžeme chválit směle, zplna hrdla, protože Bůh sedí na svém svatém trůnu.

 

Dan Drápal, překladatel ČSP

Nahoru