Úvaha nad Žalmem 24  

Úvahy nad Žalmy

Stará Smlouva

Aktuality

Tisk

 

24. žalm má stejné téma jako žalm 15. Je však delší a bohatší. Zatímco 15. žalm začíná rovnou otázkou „Hospodine, kdo bude přebývat ve Tvém stanu?“, v našem dnešním žalmu se podobná otázka objevuje až ve 3. verši. Ale k tomu se ještě dostaneme. Žalm začíná prohlášením: Země a vše, co je na ní, patří Hospodinu. Patří mu celý svět i všichni jeho obyvatelé.

Je to jistě velice silné prohlášení. Znalec Písma si vzpomene na pokušení Pána Ježíše Krista v pustině poté, co byl pokřtěn od Jana v Jordánu. Tehdy mu satan nabízel všechna království země: „Tobě dám všechnu moc i slávu těch království, poněvadž mně je dána, a komu chci, tomu ji dám“ (Lk 4,6). Satan tvrdí, že země patří jemu, ale ve skutečnosti je Hospodinova. Moderní člověk sice satanovi slouží, ale nevěří na něj. Myslí si, že země je jeho, a on sám že není ničí. Podle toho ovšem se zemí zachází.

Moderní člověk se domnívá, že je svobodný, a že svoboda znamená: Mohu si dělat, co chci. Neví a nechce slyšet o tom, že patří Hospodinu. Ve skutečnosti je otrokem hříchu a zůstane jím, pokud ho Syn neosvobodí. Někdy si ovšem připustí, že svobodný není, ale přesto k Pánu nepřichází, protože se bojí poslouchat. Má za to, že by ztratil sám sebe, že by ztratil svou identitu. Neví, kdo je Bůh. Netuší či nevěří, že Bůh by ho identity nezbavil, ale že jen On ji zná a pomohl by mu do ní vstoupit.

Ve skutečnosti všichni patříme Bohu, ať to respektujeme či nikoli. Je to dobrá zpráva pro ty, kdo si nevědí rady a připadají si ztraceni ve vesmíru, a je to špatná zpráva pro každého člověka pyšného a nezodpovědného.

V druhém verši se dovídáme, že Hospodin založil zemi na vodách. Je to zajímavá informace, zejména pro kreacionisty. Já ponechám stranou (jistě jinak zajímavou a legitimní) otázku, jak Bůh zemi založil, a zdržím se pouze u faktu, že ji založil. Z tohoto faktu totiž vyplývá, že země je Hospodinova. Je jeho, protože ji stvořil.

Ve 3. verši se objevují podobné otázky, jakou jsou ty, jimiž začíná 15. žalm: Kdo vystoupí na Hospodinovu horu? Kdo stane na Jeho svatém místě? (V 15. žalmu otázky zněly Hospodine, kdo bude hostem ve Tvém stanu? Kdo bude přebývat na Tvé svaté hoře?)

Všichni obyvatelé země patří Hospodinu. Hospodin ovšem stvořil člověka, aby s ním měl důvěrné obecenství. Stvořil nás pro lásku. Láska však není možná bez možnosti volby. Hospodin nás nenutí, abychom s ním měli důvěrný vztah. Stvořil nás tak, abychom se mohli svobodně rozhodnout. Hledá ty, kdo ho chtějí hledat. Kdo touží vystoupit na Hospodinovu horu. Kdo touží stanout na Jeho svatém místě.

Jelikož známe celou Bibli a jelikož Bibli je třeba vykládat zase Biblí, můžeme tvrdit, že podmínku, uvedenou ve 4. verši, nelze brát jako laťku, kterou musíme přeskočit, abychom byli přijati, ale jako charakteristiku člověka, který žije v Boží přítomnosti: Ten, kdo má nevinné ruce a čisté srdce, kdo nepozvedá svou duši ke klamu a nepřísahá falešně. Kdyby to byla laťka, kterou musíme přeskočit, kdyby to byla podmínka, kterou musíme ze své síly splnit, nikdo z nás by na Hospodinovu horu nevystoupil. Potřebujeme Boží odpuštění. Potřebujeme, aby nám Bůh očistil srdce. Víme však, že Bůh nám pro Ježíše Krista hříchy odpouští a že nás od našich hříchů očišťuje. Máme naději, že vystoupíme na Hospodinovu horu. Vystoupíme tam ale jedině díky obecenství s Kristem, nikoli díky vlastní spravedlnosti.

Věřím, že je nám to naznačeno v následujícím, pátém verši: Ten vezme od Hospodina požehnání, přijme spravedlnost od Boha své spásy. Jen je třeba tento verš číst „kristovsky“: Takový člověk nepřijme spravedlnost od Boha své spásy, protože má čisté srdce, ale má čisté srdce, protože přijal spravedlnost od Boha své spásy.

Nic nám ale nebrání na chvíli se zastavit a zasnít se. Jaké to bude na Hospodinově hoře? Nikdo tam nebude falešně přísahat. Nikdo už o vás nerozšíří žádnou nesmyslnou pomluvu. Nikdo už se vám nebude zapřísahat, že to či ono je pro vás velmi výhodné, jen proto, aby vás zneužil ke svým cílům. Když vám někdo podá ruku, budete si moci být naprosto jisti, že vás v dalším okamžiku nepodrazí nebo nezradí. Nebudu skrývat, že se na Hospodinovu horu těším. Pro úplnost připomínám znovu to, co bylo právě řečeno: Budu tam jen díky Ježíši Kristu.

Takové je pokolení těch, kteří hledají Boha. Jákob – to jsou ti, kteří vyhledávají tvou tvář.

Ano, na Hoře Hospodinově budou ti, kdo hledají Boha. Ti, kdo upřímně hledají Boha, najdou Krista. Ten jim pošle Ducha svatého, bezpečného průvodce výstupem na horu Hospodinovu. Slovem pokolení se v tomto významu nemyslí „generace“, ale spíše „druh lidí“. Jákob je synonymem pro „Izrael“. Skutečný Izrael, to jsou ti, kdo vyhledávají Boží tvář. Totéž platí o církvi: skutečná církev jsou ti, kdo vyhledávají Boží tvář. Vše záleží na našem obecenství s Bohem. Na svou vlastní spravedlnost nespoléhej – to spolu s Pavlem považuj za „smetí“ (připojuji se ke kralickým překladatelům a vyhýbám se sprostějšímu slovu, jež je v originále).

Brány, pozdvihněte své hlavy. Věčné vchody, zvedněte se! Vchází Král slávy! (v. 7).

Nad tímto veršem jsem trochu sevřený. Neztratím své čtenáře, když přiznám, že mu moc nerozumím? Chci být poctivý, proto to přiznávám.

Brány byly v Izraeli místem, kde zasedal vladař, případně starší. Byly místem, kde probíhal soud. Myslím si, že když Pán Ježíš Kristus říká, že „brány pekelné“ nepřemohou církev, má tím na mysli nikoli materiální brány (ty ostatně stojí na místě a nikoho nepřemáhají), ale ty, kdo v branách zasedají, kdo se v nich radí. Tedy jako by říkal: Úradky těch, kdo zasedají v branách (dnes bychom mohli říci: v generálním štábu) pekla, Kristovu církev nepřemohou.

Proto jsem uvažoval nad tím, zda i na tomto místě nejsou „branami“ míněni strážci bran, případně ti, kdo mají právo v nich zasedat. Pak by měl 7. verš tento význam: Vy, kdo střežíte město Boží, Jeruzalém, pozdvihněte hlavy, neboť přichází Hospodin, Bůh vaší spásy.

Uvědomuji si ovšem, že tomu neodpovídají slova: „Věčné vchody, zvedněte se!“ Možná chce žalmista říci: Když přichází Král slávy, brány nestačí. Bůh je příliš veliký pro brány našich měst.

Mnohem jistější jsem si u následujícího verše: Kdo to je, ten král slávy? Hospodin – silný  a udatný; Hospodin, udatný válečník.

Mám za to, že zejména v dnešním evropském a severoamerickém křesťanství nedoceňujeme, že Hospodin je udatný válečník. Tělesně většina z nás žije v míru. A tak máme v oblibě i mírumilovné křesťanství, kde se o boji moc nehovoří. Slova o tom, že Pán Ježíš nepřinesl na zemi pokoj, ale meč, nám nejsou příliš příjemná – přiznejme si to. Začneme se děsit, zda se nám nevrací křesťanský militarismus – slavnostní bohoslužby z první světové války, kde světili zbraně (dálo se to i v devadesátých letech minulého století na území bývalé Jugoslávie, a to jak na straně srbské, tak na straně chorvatské). S tématem duchovního boje si také nevíme moc rady. Tam, kde má kralická bible „Hospodin zástupů“, má v současnosti nejrozšířenější anglický překlad Písma (New International Version) „Lord Almighty“ – „všemohoucí Pán“. Jedná se o velmi frekventovaný výraz a tento překlad je opravdu hodně zavádějící. Pán je všemohoucí – tak jakýpak boj? On si stejně udělá, co chce. Nikdo se mu nemůže rovnat.

To, že se Hospodinu nikdo nemůže rovnat, je samozřejmě pravda. Je to naštěstí pravda – Haleluja! Nicméně pravda je i to, že nepřítel, který stojí proti Hospodinu, není žádný třasořitka. Podařilo se mu na svou stranu strhnout třetinu andělů. Podařilo se mu svést Adama a Evu a odcizit tak Bohu celé lidské pokolení. Stačí pustit si večer zprávy a musí vám být jasné, že „kníže světa tohoto“ není nepřítel, kterého bychom mohli porazit my. Může ho porazit jedině Hospodin – udatný válečník. Aby Satana porazil, musel v Ježíši Kristu válčit, bojovat – a to udatně, velmi udatně.

Jinými slovy, chci říci, že tématu (či vlastně realitě) duchovního boje se nesmíme a nemůžeme vyhýbat. A zvažme, zda bychom si svůj obraz Boha neměli poopravit. Hospodin je náš Otec v Ježíši Kristu, stará se o nás jako matka, ale rozhodně není nějakým dobromyslným, neustále vlídným a neškodným dědečkem, který se raduje z vnoučat. Ne – Hospodin je udatný válečník. A vstoupí do svatého města. Brány mu nebudou stačit. Pozdvihněte hlavy!

Dan Drápal, překladatel ČSP

Nahoru