Úvaha nad Žalmem 100

Úvahy nad Žalmy

Stará Smlouva

Tisk

 

1 Děkovný žalm.

Hlahol Hospodinu, celá země!

2 Služte Hospodinu s radostí, předstupte před jeho tvář s jásáním.

3 Vězte, že Hospodin je Bůh, on nás učinil, a ne my sami sebe. Jsme jeho lid, ovce jeho stáda.

4 Vejděte do jeho bran s děkovnými písněmi, na jeho nádvoří s chválami. Vzdávejte mu chválu, dobrořečte jeho jménu,

5 protože Hospodin je dobrý, navěky trvá jeho milosrdenství a od pokolení do pokolení jeho věrnost.


Žijeme ve zvláštní době. Mnohé nemoci, dříve smrtelné, lze dnes poměrně jednoduše vyléčit. Můžeme se spojit se svými blízkými, třebaže jsou na opačné straně zeměkoule. Díky internetu, Googlu a Wikipedii si můžeme snadno najít informace, po nichž bychom se ještě před několika desetiletími pracně pídili, někdy celé dny. My, kdo žijeme v Evropě, můžeme po našem kontinentu cestovat tisíce kilometrů jen na občanku – nepotřebujeme ani pas, natož víza či výjezdní doložku.

Na druhé straně jsme velice ustaraní. Máme strach ze ztráty zaměstnání, máme strach ze ztráty partnera. Psychofarmak bereme třikrát více než před pouhými deseti lety, a neuróz a psychóz přibývá. Přes veškerý pokrok medicíny roste u mužů i u žen neplodnost. Rodiče nezvládají své děti… a mnohdy nezvládají ani sami sebe. Cítíme, že ekonomický růst narazil na své meze, a přestože žijeme ve větším blahobytu než kterákoli předchozí generace, máme z toho deprese. Nadto se hroutí i několik desetiletí trvající bezpečnostní systém, který zajistil Evropě (s výjimkou Balkánu) celá desetiletí míru. Shrnuto: Máme obavy, že bude hůř, a že dobře už bylo.

Náš dnešní žalm byl napsán v době, kdy průměrný věk dožití nebyl ani poloviční. Mnohé nemoci byly nevyléčitelné. Období míru v oblastech, které bychom nazvali civilizované, se měřila na léta, nanejvýš na několik málo desetiletí. Kdo prohrál, byl zotročen – žádný Marshallův plán nebo něco podobného.

A přece náš žalmista vyzývá ke chválám. A nejen nás – celou zemi! Tento žalm je nazván „děkovným“ – žalmista měl v oné kruté době zač děkovat a věděl to!

Věděl, že můžeme a máme svůj život pojmout jako službu Hospodinu (v. 2). Věděl, že smíme předstoupit před Boží tvář!

Připomínal sobě a svým vrstevníkům, a připomíná i nám, že nás stvořil Bůh. V 19. století napsal klasik marxismu-leninismu Bedřich Engels knížku s názvem „Podíl práce na polidštění opice“. Co nám tento titul – i obsah oné knížky – vlastně říká? To, že člověk stvořil sám sebe!

Vím, že mě stvořil Bůh – a proto mohu být vděčný. Stárnu a léta mi ubíhají rychleji, než bych si přál. Ale miluji život! Vím, že jsem si ho nedal. Vím, že jsem byl stvořen ke službě, ale především k tomu, abych se radoval z Hospodina. Mohu symbolicky „vstupovat do jeho bran“, a to nikoli s nářkem nad tím, co se nepodařilo, co je na světě špatně, s „dlouhou stížností na život“, jak se zpívá v jedné písni, kterou můžete denně slyšet v rozhlase.

Houslovým klíčem našeho života je, že Bůh je dobrý, jeho milosrdenství je věčné a jeho věrnost od pokolení do pokolení (v. 5). Stvořil nás tento dobrý Bůh a nikdo z nás není nějaký jeho omyl. A nejen že nás stvořil – jsme ovce, které pase. Tedy…pokud jimi chceme být. Ano, žijeme život závislosti, a to se leckomu nezamlouvá. Lidé přece touží po svobodě! Jenže na čem jsme závislí? Přece na pravdě a na lásce! A jak vypadá život lidí, kteří jsou nezávislí na pravdě a na lásce? Kteří jsou, chcete-li, „svobodní“ od pravdy a od lásky? Nu, stačí se přece podívat kolem sebe!

Je-li člověk svobodný od pravdy a od lásky, nemá příliš důvodů k vděčnosti a chválení. Proto nevstupuje před Boží tvář s chválami, ale zpívá písně melancholické nebo nějaké protest-songy. Pokud neoslavuje přímo Božího nepřítele.

Ale to se může změnit. Člověk může najít cestu k Bohu a předstoupit před něj. Co se nezmění, je Boží povaha. Proto důvod ke chválám a k jásání nikdy neztratíme.

 

Dan Drápal, překladatel ČSP

Nahoru