Články

Rozhovor s Jiřím Hedánkem

Rozhovor s Danem Drápalem

Rozhovor s V. Schnebergerem

Rozhovor s Antonínem Zelinou 2005

Rozhovor s Antonínem Zelinou 2009Rozhovor s Rozhovor s Karlem Dřízalem

Rozhovor s  Michalem Krchňákem 

Co vidíš?

Když nemůžeš, přidej!

Názory zástupců českých církví

S Marathónem za zády

Proč vznikají nové překlady Bible

Aktuality

Tisk


 

 Rozhovor s Jiřím Hedánkem

Nahoru 

Nejprve jeden osobní dotaz. Tvá kniha "Vzkříšení", kterou jsi vydal ještě za totality pod pseudonymem (tuším) M. Chašbaz, byla jedním z důležitých příspěvků k mému obrácení. Neuvažuješ o novém vydání?

Chašbaz, ano. O novém vydání samozřejmě uvažuji, a už patnáct let. :)  Je mi jasné, že tu už dávno mělo být. O pouhém přetisku ale nelze uvažovat, a to z několika důvodů. Hlavně proto, že kniha vznikala v jiné době za odlišných podmínek, které výrazně spoluurčily její podobu. Psal jsem ji asi v polovině osmdesátých let, v době militantního ateismu (říkal si "vědecký ateismus", ale "vědecký" byl asi jako vědecký mariáš). Ten nešel daleko pro cokoli, co se hodilo k popření či aspoň podrytí křesťanské víry, ber kde ber. Jenže lidé těm jejich hloupostem opravdu věřili (a možná, že někteří dodnes věří).Ten ateismus plný polopravd a účelově přebraných informací byl všude okolo a každou skulinou se dral i do našeho nitra. Při práci jsem mnohokrát musel zvažovat, kterou informaci vyhodnotit jako spolehlivou a uvést ji v knize, a kterou vyřadit jako neověřenou.

 Vzhledem k onomu tlaku militantního ateismu jsem na ověřenost a neověřenost uplatňoval měkčí měřítka, než bych považoval za přípustné dnes. Samozřejmě jsem se snažil být co nejpoctivější a nejspolehlivější, ale právě proto, že jsem si se spolehlivostí a věrohodností dělal tolik starostí a věnoval tomu takovou péči, vzpomínám si ještě dnes, že nejméně jednou, a možná i několikrát jsem byl opravdu na vážkách -- mám to tam dát? nemám to tam dát? -- ale pak jsem si vzpomněl, jaké žvásty vydávají komunisti za "vědecký" ateismus, a bylo rozhodnuto. Dnes bych tak postupovat nemohl. Doba se tolik změnila, ani si to už neuvědomujeme. Duch doby se změnil, to jak smýšlíme, jak hodnotíme. A také se změnily možnosti. Ověřovat si informace bylo tehdy velmi obtížné. Některé věci jsem musel vyřadit prostě proto, že jsem ke spolehlivým informacím neměl přístup, a nechtěl jsem prostě opisovat z evangelizačních traktátků a nadšeneckých apologií. Doba vzniku se na knize podepsala i v tom, že jsem neuváděl téměř žádnou literaturu. Přitom jsem v textu citoval leckdy i dlouhé pasáže, přeložené z literatury, již mám doma nebo kterou mi k tomu účelu půjčili přátelé. Nechtěl jsem ale, aby tajná policie mohla podle typického obsahu mé knihovny nebo knížek od přátel dokázat, že autorem jsem já. Bibliografie by mě mohla prozradit. Za "maření státního dozoru nad církvemi" mohly následovat přísné tresty, ale daleko horší bylo, pokud vám komunisti mohli přišít hospodářskou kriminalitu. A rádi toho využili. Vím o věřících, u kterých se jim to podařilo. Pokud jste seděli za "maření státního dozoru", vaši přátelé na Západě mohli spustit křik, a občas někomu asi pomohli ven. Ale pokud jste seděli za hospodářskou, tak jste asi byli bez šancí. A moje kniha, to by mohla být hospodářská jak vyšitá: A víte, soudruhu, že jste připravil náš stát o významné devizy, když jste dovolil, aby vaši knihu vydali na Západě? Proč jste nepožádal, aby vyšla tady, v Ústředním církevním nakladatelství? (Jo, to určitě. Vy se jen třesete, abyste ji mohli tisknout, co.) Některé věci, hlavně lékařské, jsem konzultoval s jinými lidmi, ale muselo to probíhat v přísném utajení, zprostředkovaném spolehlivými přáteli. Tykadla Státní bezpečnosti byla všude. Po napsání (na tajných psacích strojích, které se nesměly používat k jiným účelům) jsem zničil nebo dobře ukryl všechno, co mě s knihou spojovalo. Dnes už si tuhle konspirativní atmosféru sotva dovedeme vybavit i my, kdo jsme ji prožili. Události a fakta ano, ale atmosféra, to jak jsme se cítili, to už se nám vynořuje těžko. Jenže tohle všechno knihu hodně ovlivnilo.Po revoluci jsem se několikrát pokoušel knihu přepracovat i z toho důvodu, že některé informace mezitím zastaraly a potřebují aktualizovat. Kniha je navíc i trochu nevyvážená. Některé významem spíše doplňkové, okrajové nebo dokonce sporné věci (pokud by vůbec měly být uvedeny) plánuji vyjmout z hlavní statě, abych tak odlehčil a zvýraznil posloupnost argumentace, a hodlám je umístit na konec jako přílohy. Bylo by jich několik. Snad bych měl např. podrobněji rozpracovat otázku, který dochovaný rukopis Nového zákona je nejstarší. Dále něco k Ježíšovu hrobu: kde je, který to (nejspíš) je, co tam je a proč tam nic není. Turínské plátno také patří jednoznačně do přílohy. Už řadu let mám shromážděno množství materiálu k nejrůznějším souvisejícím otázkám a stále shromažďuji další. Vlastně jsem práci na Vzkříšení nikdy nepřerušil. Je to vedle eschatologie jedno ze dvou, dnes už snad mohu říci celoživotních témat. Dokonce jsem před několika lety začal text nového, zcela přepracovaného vydání opravdu psát. Přepsal jsem úvod, první kapitolu a část druhé. Trvalo mi to měsíc, víc jsem tomu věnovat nemohl. Snadno tedy odhadnete, že ke kompletnímu přepracování celé knihy bych potřeboval nejméně rok. A ten zatím nemám. Je to opravdu mravenčí práce, protože jestli v podzemí za komunistů jsem každou informaci mohl ověřovat jednou nebo, když to šlo, aspoň dvakrát -- dnes musím ověřovat mnohem více. A citovat, citovat. Tenkrát nesl příchuť pravdy téměř každý samizdat. Dnes lidé neuvěří ničemu, co si nemohou sami ověřit. Staré Vzkříšení je téměř nepoužitelné. Když přemýšlím o novém vydání pro novou dobu, trápí mě ještě jedna otázka. Že dílo nevyhovuje zvýšeným nárokům, je jedna věc. Druhá věc je, zda je opravdu potřeba. Ne snad proto, že by takových knih bylo dnes mnoho. To asi ne. Dlouho to býval v zahraničí jen Josh McDowell ze současných autorů a o generaci či dvě před ním jistý Frank Morrison, kdo napsali něco podobného. U nás nebyl nikdo. Přitom Frank Morrison (Who Moved the Stone?) byl už silně zastaralý a orientace Joshe McDowella na americké vysokoškoláky je až příliš charakteristická. U díla, které má vést dialog s tou hlubinou člověka, uvnitř které věříme, to je vada dost zásadní. Je to trochu jako přešívat jazykovou učebnici z jedné řeči do druhé. Dnes mám doma dvě další knihy, Strobelovu Kauza Kristus a Krollovu Po stopách Ježíšových. Ani jednu jsem zatím nečetl, ale určitě se s nimi seznámím. Nicméně přinejmenším ten Kroll zpracovává téma trochu jiné. Ne, nejde tolik o situaci na knižním trhu. Jde mi o změnu v myšlení lidí. V úvodu do nového vydání se dost zamýšlím nad vírou a věrohodností a poznamenávám, že po mnoho let, která se vlastně dají počítat už na staletí, probíhá jakási změna paradigmatu, kdy se obsah některých klíčových pojmů, např. "pravda", nahrazuje jiným. Komunismus u nás tak trochu konzervoval jistý model myšlení, který nazývám osvícenský a ve kterém pravda, důkaz a objektivní skutečnost měly smysl, který já a asi i většina z mé generace považuje za samozřejmý. Jenže po převratu už nikdo nemohl zadržovat nástup nového smýšlení, nazývaného postmoderní, ve kterém dokazovat něco racionalistickými prostředky ztrácí tak trochu opodstatnění. Ne že by postmoderní smýšlení začalo až s nástupem devadesátých let. Ve filosofii, v umění a v populární kultuře existuje už dlouho, ale dnes postmoderna přestává být doménou filosofů a usídlila se v hlavách obyčejných lidí. Obávám se, že premisy, které za samozřejmé považují lidé o generaci mladší, se leckdy liší od těch, které předpokládám já. A tak co mě trápí, není jen otázka, zda je kniha dost poctivě a pečlivě zpracovaná ani zda mě náhodou už někdo nepředběhl, ale zejména to, jestli je opravdu potřebná a odpovídá na to, nač se lidé skutečně ptají; jestli k nim hovoří jejich vlastním jazykem, skoro bych řekl, od srdce k srdci. (Ačkoli v její nové podobě je to spíš odborná literatura, o ten osobní apel bych ji nechtěl připravit.) Nerad bych obtěžoval jako nějaký dinosaurus, který už nikoho nezajímá. Není totiž smutnější úděl než odpovídat na otázky, které si nikdo neklade. Snad by ale zájem přece jen byl. Asi čtyři roky po revoluci se jedno nakladatelství pokusilo Vzkříšení přetisknout jako "public domain", dílo bez autora. Dověděl jsem se to včas a vydání nepovolil, protože mi bylo jasné, že bez podstatných změn by kniha neobstála. Možná kdybych tehdy věděl, že ještě za deset let potom bude nové vydání v nedohlednu, nebyl bych tak striktní. Ale něco se na obzoru přece jen rýsuje. Dopadne-li vše dobře, snad se zanedlouho nejen pustím do práce, ale dílo možná projde také akademickou kritikou. To bych viděl jako jednoznačný přínos -- ke kvalitě i k věrohodnosti. Držte mi palce. Anebo tahejte za šos našeho nebeského Otce, to spíš. Trochu jsem se rozpovídal, co? Pojďme už raději k tomu překládání.

Jak jsi se vlastně dostal ke spolupráci na ČSP?

Byl jsem přizván. Nějakou dobu jsem asi fungoval jako jakýsi externí konzultant, a nakonec mě požádali, zda bych se nechtěl účastnit práce na Staré smlouvě. Napsal jsem tedy článek "Inspirace Písma -- není co řešit?", kde jsem se pokusil zformulovat svůj pohled na inspiraci Bible, a poskytl jsem ho správní radě, abychom viděli, zda máme podobná nebo slučitelná stanoviska. Když se shoda potvrdila, dohodli jsme se na spolupráci. Zpočátku jsem se ale nabídl jen jako stylista, protože jsem si nebyl jistý, jestli bych měl čas fungovat jako překladatel Písma. Naproti tomu stylistická praxe mě živí už řadu let a o stylistice něco vím i teoreticky. Nicméně ukázalo se, že stylista jako finalizační článek překladového procesu je funkce v tomto projektu téměř neuskutečnitelná. Uvažoval jsem o odchodu, ale správní rada mi nabídla překládat aramejské pasáže Staré smlouvy. (Jde zhruba o knihy Daniel a Ezdráš.) To se mi líbilo, protože aramejského textu není mnoho. A tak jsem se ocitl mezi překladateli a začal jsem provádět korektury, překládat a schůzovat jako všichni ostatní. Ono je to vlastně trošku složitější, ale nechci se rozpovídat tolik, jako na předchozí otázku. Historie mé spolupráce na tomto překladu je o dost delší. Nápad pokusit se o nový překlad Písma nosím v srdci už od konce sedmdesátých nebo začátku osmdesátých let. Nejprve jsem pro tuto myšlenku získal Tondu Zelinu, který ostatně k ní měl sám dost blízko. Pak se mi podařilo "nakazit" i Dana Drápala a několik vedoucích z Manin (tam začínalo Křesťanské společenství). Společně jsme se scházeli a uvažovali o tom, jaký by měl ten nový překlad být, probírali jsme různé modely a přemýšleli nad vybavením. Tonda se po revoluci pustil s Pavlem Jartymem do překládání Nové smlouvy. Počítal i se mnou, ale já jsem tenkrát nebyl k dispozici. Dodnes nevím, jestli bylo dobře, nebo špatně, že jsem tehdy odmítl. Ale ke Staré smlouvě jsem pak byl pro jistotu mnohem vstřícnější. Snad nejsilnější motivací, která mě vede ke spolupráci, je pocit spoluzodpovědnosti. Tento překlad je myšlenka, kterou jsem zrodil, pomáhal jí na svět, utvářel její hlavní charakteristiky a získával spolupracovníky. Později žila myšlenka překladu vlastním životem a já se také překladatelsky dál vyvíjel. Dospěl jsem jinam, mnohé určující ideje jsem opustil a dnes vidím teorii překladu podstatně odlišně, než jak se realizuje v tomto projektu. Ale pořád je to moje dítě. Je už velké, a zatímco já byl za obzorem, vychovali ho jiní. Jenže pořád v jeho tváři spatřuji své vlastní rysy, jsem to celý já, když jsem byl mladší. A tak je mi ten překlad cizí i vlastní zároveň, jako tátovi, který byl tolik let pryč. Chtěl bych mu být aspoň nablízku, jestli budu ještě co platný.

Souběžně pracuješ také na překladu NBK. Neplete se Ti to anebo „neopisuješ sám od sebe“ z jednoho do druhého překladu?

Opisovat by ani nešlo. Oba jsou to tak fundamentálně odlišné překlady, koncepčně i formou, že o žádném pletení, natož opisování nemůže být ani řeči. Jsou od sebe tak daleko, že se snad ani nepotkávají. Text, který by byl dobrým překladem pro jeden projekt, by byl naprosto nevyhovující pro druhý a naopak. Žádná recyklace nepřipadá v úvahu. Pomoci může snad jen to, že studium, které člověk musí podniknout pro překlad nebo korekturu nějaké biblické knihy, se mu může hodit, když tutéž knihu zpracovává ve druhém projektu. Komentáře a další informace, které si opatří, mu zůstávají anebo ví, kam sáhnout. Ale nijak závratná úspora to také není. Stejně si musíte osvěžit, co už jste jednou četli, listovat komentáři musíte znovu, procházet text anebo překládat musíte stejně slovo za slovem, protože každý z obou projektů přistupuje k originálnímu textu jiným způsobem.

Jelikož také překládáš z angličtiny, používáš zřejmě i anglické překlady Písma. Který máš nejraději a proč? A ke kterému bys přirovnal ČSP?

V programu BibleWorks (něco jako Theophilos, ale více přizpůsoben potřebám překladatelů a exegetů) mám nastaveno přes čtyřicet překladů v různých jazycích. Neužívám je při práci soustavně, to by mě příliš rozptylovalo, jen občas pro kontrolu či pro zajímavost (mám je seřazeny podle data vydání, abych příp. viděl historii interpretace). Některé z nich, ty starověké, používám trochu častěji. Z anglických překladů mám úplně navrchu (tedy mimo chronologické pořadí) hned pod českými a slovenskými překlad NET (New English Translation), protože obsahuje velmi mnoho užitečných poznámek. Asi byste čekali, že právě k němu připodobním náš ČSP, ale oním množstvím poznámek ta podobnost končí. NET Bible je koncipovaná jako čitelný překlad, který myslím ani neusiluje nijak explicitně o celkovou konkordantnost (aspoň o tom nevím), nýbrž snaží se co nejpřesněji vystihnout význam každého jednotlivého místa. Poznámkový aparát také není dvouvrstvý nebo třívrstvý (alternativní překlady, výklady, odkazy), nýbrž prostě jen přináší, co se do textu nevešlo. Ale co přináší, je odborně cenné. Z papírových překladů občas používám The NIV Study Bible, protože má nejen plynulý a hladce čitelný text (někdy potřebujete rychle přelétnout nějaký úsek, na jazykové a teologické specialitky ekumenky nemáte náladu a kralická, ačkoli jsem na ní vyrůstal, je přece jen příliš škobrtavá), nejenže tedy je NIV Study čitelná, ale má i dobrý poznámkový aparát. Její poznámky nejsou tak odborné jako v NETu, jsou to spíš takové minivýklady, ale teologicky myslím zdravé a leckdy se hodí. Zmínil jsem kralickou. Je to stále má bible rychlé orientace. Znám ji, provázela mě dlouhé roky, nese husté stopy mého užívání, je to moje osobní historie... ale souvisle ji už vlastně ani nečtu. Když si připravuji nějaký program v církvi, třeba kázání, a nechce se mi žonglovat s překlady, užívám ekumenku. Stejně u nás ve sboru berou hlavně ji a ještě snad kralickou. A k osobní četbě používám jeden moderní španělský překlad. Je hodně interpretující, takže čtení je takové, řekněme bezpracné, ale líbí se mi jeho živý, přirozený jazyk. A zároveň se tím starám, abych tu řeč nezapomněl.

Podporuje Tě ve Tvé službě nějak Tvůj sbor?

Ne, nijak. Myslím, že většina členů asi ani neví, že nějakou Bibli překládám. (A možná by se divili, proč to dělám.) Pravda, před nějakým časem jsem jim na biblické uspořádal purimový večer, na kterém jsem jim přečetl svůj překlad Ester (NBK), abych si ozkoušel jeho dramatické kvality (líbil se), takže aspoň někteří by něco tušit měli. Měl bych ale zmínit, že mi sbor vychází vstříc, když si potřebuji půjčit nějakou knihu. Máme tam totiž velmi pěkně vybavenou knihovnu (díky zahraničním darům). Občas ji využívám. Chodím sice hlavně do IBTS, kde mají skvělý výběr, navíc jsou ochotní a s prodlužováním mi nedělají problémy. Ale když si knihu půjčím u nás ve sboru, mohu ji mít, jak  dlouho potřebuji, a takovou službu přece jen běžná knihovna neposkytuje. Je to podpora ze strany mého sboru a jsem za ni vděčný.

Zaujala Tě v poslední době při překládání nově nějaká pasáž Písma?

Teď jsem dlouhou dobu pro ČSP nepřekládal, ale prováděl korektury, což je práce, kterou jako příliš povznášející nepociťuji, a tak "pasáže Písma" moc šancí neměly -- zato překládání je bezesporu obohacující činnost. Zaujalo mě téměř všechno, co jsem překládal. Momentálně překládám Joba (pro NBK), a jsem tím unesen. Žádná jiná taková kniha není. Ne že bych ho četl poprvé, četl jsem ho víckrát, ale teprve když člověk překládá a musí opravdu pochopit, co se tam vlastně říká, když také nemůže zdánlivě nesrozumitelné nebo poněkud nesmyslně znějící pasáže jen tak proběhnout, teprve pak zjišťuje, jak je ta kniha úžasná. Znovu se mi potvrzuje, že zatímco Nový zákon je o spasení, Starý zákon je o životě. Bible má člověka přečteného skrz naskrz. Součástí svatého textu jsou v Jobovi naplno řečené názory, které by se někteří lidé neodvážili zformulovat ani v duchu. A přitom je Bůh takto trpícím lidem blíže, než některým, kterým je zrovna dobře. Náš Bůh je víc, než dokážeme pochopit. Takže jestli mě něco zaujalo? Zaujalo.

Otázky kladl Michal Klesnil v lednu 2006


Rozhovor s Danem Drápalem

Nahoru  

Jak jsi se před lety dostal k práci na podpoře ČSP (tenkrát ve funkci předsedy správní rady NF překladu Bible)?

 

To už se ani nepamatuji. S Tondou Zelinou, Jirkou Hedánkem a některými dalšími jsme o novém překladu hovořili už od poloviny osmdesátých let. Už tehdy někteří z nás sbírali podklady a Tonda s Jirkou probírali zejména technickou stránku věci. Byl jsem tedy už od té doby svým způsobem „in“.

 

V roce 2004 jsi se z funkce předsedy správní rady NF překladu Bible stal přímo jedním z překladatelů. Která práce Tě baví víc?

 

Jako předseda správní rady jsem pouze musel dělat (spolu s radou) určitá rozhodnutí. Nebyla to tedy práce v plném slova smyslu. Nelze tedy srovnávat. Pravda, teď na mě některá z mých vlastních rozhodnutí doléhají jako na překladatele. A zdá se mi, že byla vesměs (i když ne zcela stoprocentně) správná.

 

Při jakých příležitostech ČSP v praxi používáš?

 

Především při přípravě kázání, částečně při překládání knížek, kdy hledám nejvhodnější překlad pro dané dílo.

 

Momentálně překládáš Žalmy. Mohl by ses s námi podělit o svůj vztah k nim a o to, jak tuhle práci prožíváš?

 

Žalmy jsem po léta probíral na biblických hodinách. Mohu říci, že je to asi má nejoblíbenější kniha. Jsem rád, že mohu překládat právě Žalmy. Při překladu se ovšem člověk někdy tak trochu „ztratí“ v technické stránce věci. Je to jednak zanášení překladu do naší překladové databáze, ale i kontrola a výběr odkazů, což je práce částečně (nikoli ovšem zcela) mechanická. Vzhledem k tomu, že mám nasbíráno spoustu materiálu, rozhodl jsem se pořídit i jakýsi výklad pro dnešní dobu. Práce na tomto výkladu je nejkrásnější částí mého dne – pokud se k tomu ovšem dostanu.

 

Oslovil Tě při překládání nově nějaký verš?

 

Teď mě žádný jednotlivý verš nenapadá. Žalmy jsem se zaobíral tak dlouho, že by ani nebylo realistické očekávat nějaký zcela převratný objev. Ovšem stále žasnu nad hlubinami, do nichž člověk může pronikat, když studuje třeba jen jediný verš. Žasnu i nad propojeností různých částí Bible. Zrovna včera mě napadlo, že by se dal napsat „Komentář k evangeliím z hlediska Žalmů“. Mohla by to být úžasná kniha. Fascinuje mě, že Žalmy lze chápat na několika rovinách: Jako modlitbu Davidovu, jako modlitbu Ježíšovu, jako proroctví o Ježíšovi, jako modlitbu naši… Často můžeme jediný Žalm číst několika různými způsoby. Boží Slovo je zkrátka dokonalé a hluboké…

(leden 2006)


Rozhovor s ThDr. Vilémem Schneebergerem, emeritním superintendentem ECM a členem správní rady ČSP v letech 2005 - 2006

Nahoru  

V letošním roce jsi se stal novým členem správní rady ČSP. Můžeš říci, co Tě přesvědčilo, abys tuto nabídku přijal?

 

Musím se přiznat, že jsem na počátku neměl přílišnou důvěru, že se překlad podaří. Motal jsem se trochu kolem Ekumenického překladu a vím, co to obnáší, kolik odborných teologů pracovalo na tomto díle a jak se organizovala redakční práce. Když jsem pak viděl první výsledky ČSP, začal jsem pomalu měnit svůj názor. A vrcholem bylo, když jsem trochu nahlédl do způsobu překladu, který se koná za pomoci počítačového programu. Tak jsem zjihl a ve svém stáří jsem na pozvání do správní rady řekl své ano.

 

Co na koncepci nejvíce oceňuješ?

 

Oceňuji to, že se jedná o pokus vytvořit konkordantní překlad (kterému jsem právě nevěřil), a to ne otrocký, ale s určitým spektrem variant, na rozdíl od Ekumenického překladu, který stojí na dynamické ekvivalenci. Na vysvětlenou pro nepoučeného čtenáře: překlady na základě dynamické ekvivalence vycházejí z překladu věty větou, kdežto konkordantní metoda se snaží přeložit slovo slovem. Je pravda, že význam slova je dán větnou souvislostí, ale dynamická ekvivalence je někdy hodně volná. Proto byl pro tento nový překlad přijat název Český studijní překlad. Má pomoci čtenáři, který nezná původní biblické jazyky, se co nejvíce – pokud to je možné – přiblížit k původnímu textu. 

Věřím, že tento typ překladu má své místo na českém knižním trhu. Každopádně rozmnožuje překladové varianty. Koneckonců žádný překlad nemůže být “autentický”, každý překlad je výkladem. To platí např. i o vžitém kralickém překladu.

 

Používáš ČSP při biblickém studiu a při své kazatelské praxi?

 

Nejlepší je samozřejmě text v původním jazyce. Ale protože kážeme česky, přibližuje ČSP překladatelské možnosti. Proto někdy užívám tento překlad, zejména Novou smlouvu, někdy odkazuji na překladové možnosti, které tam jsou uvedeny. Když člověk použije více překladů, trochu se víc přiblíží k originálu a také čtenáře vede hlouběji do textu. 

Jinak zejména v poslední době používám Novou smlouvu (ČSP) hojněji. Pracuji na překladu Poznámek k NZ od Johna Wesleyho a k tomu potřebuji biblický text, který odpovídá jeho verzi. A také se nechci odchýlit od české překladatelské tradice. Právě při této práci mi velice pomáhá zejména ČSP a NBK.

(listopad 2005)


 Rozhovor s Antonínem Zelinou, zakladatelem překladatelské skupiny ČSP

Nahoru  

Právě ty jsi vlastně ten, kdo přinesl vizi nového překladu Písma a uvedl ji do života. Mohl bys krátce říci, jak jsi tuhle vizi přijal? 

 

Potřebu nového překladu Písma jsem začal pociťovat brzy po svém obrácení v 70-tých letech. Tehdy jsme měli živé obecenství s mnoha křesťany po celém Československu a přicházely k nám četné návštěvy ze Západu i z Východu. Pozoroval jsem, že v charakteru víry (a vnímání Božích věcí) u jednotlivých křesťanů se podivuhodně odráží charakter překladu, který používají. Došel jsem k přesvědčení, že duchovní stav národa je do značné míry determinován překlady Písma, které má k dispozici, a současně jsem začal pociťovat velice intenzívní potřebu nového překladu Písma studijního typu. 

Se skupinou křesťanů, kteří se u nás scházeli jsme se začali za nový překlad modlit a přemýšleli jsme, jak bychom jeho vzniku mohli prakticky napomoci. 

Pak někdy v únoru, snad v r. 1991, bylo postní soustředění vedoucích mého tehdejšího sboru na jedné chaloupce u Prahy. Vzpomínám, když jsme se scházeli první večer, seděli jsme kolem stolu a modlili jsme se (také za překlad Písma), přišlo povzbuzení od Pána, abychom započali s překladem a neskončili, dokud nebude hotov. Stále jsem zcela ujištěn, že to byl pokyn od Pána a otevření dveří pro překlad. Někteří vedoucí to přijali podobně, a tak to byl záčátek konkrétní práce na překladu. 

 

Zaujal tě v poslední době při překládání nějaký verš? 

 

Co mě při překládání přímo ohromilo, jsou Kajinova slova v Gn 4,13n: "Můj trest je větší než se dá unést. Hle, dnes jsi mne vyhnal z povrchu země a před tvou tváří budu skryt (= druhá možnost překladu, která zn.: nebudeš se mnou zabývat). Budu bezdomovcem a tulákem na zemi a každý, kdo mě najde, mne bude moci zabít." Zde vyvrhel a bratrovrah Kajin vlastně říká Hospodinu: "To, že se už se mnou nebudeš zabývat, je horší, než se dá unést." Vidí, že bez Boha život nemá cenu, budoucnost, naději ... Mnozí dnešní nevěřící jsou na tom hůře než Kajin, protože nevidí ani to, co viděl on.

 

Jsi autorem unikátního překladatelského softwaru BTR, který zřejmě nemá na světě obdoby. Mohl bys stručně vysvětlit jeho funkci? 

 

Stručně to asi nejde. Fakticky se nejedná pouze o jeden program, ale jsou v tom také pomocné programy pro opravy a udržování databází a pro export přeloženého textu. Nejnáročnější procedura je spojování databází, kdy vždy po nějakém čase je třeba výsledky práce jednotlivých překladatelů sloučit, aby všichni měli k dispozici celý současný stav překladu. Jak jsem to teď spočítal, jedná se o 29 programů, z nichž tři existují ve dvou verzích pro různé verze OS Windows. 

Software je vytvořen na míru ve dvou ohledech. Jednak s ohledem na typ překladu (konkordantní, blízký doslovnému, ...), ale také s ohledem na překladatelský tým. Překladatel má před sebou čtyři pracovní okna. V prvním je původní hebrejský text. Jsou zobrazeny jen dva po sobě jdoucí verše. Při výběru nějakého slova se v levém dolním rohu zobrazí základní tvar slova, případný rozklad na komponenty a tvaroslovný rozbor. Ve druhém okně jsou dosud použité ekvivalenty slova nebo jeho komponenty. Ekvivalenty jsou většinou seřazeny podle počtu výskytů v dosavadním překladu. V dalším okně je současný stav překladu zobrazených hebrejských veršů. Zvolený ekvivalent hebrejského slova se z okna ekvivalentů přenese do českého okna. V českém okně překladatel spojí slova, která nějakým způsobem patří k sobě, do tzv. struktur. Ve strukturách překladatel upřesní tvary slov, aby dovedl text do konečné podoby. 

Další okno má pomocný charakter. Lze v něm zobrazit seznam výskytů jednotlivých ekvivalentů nebo struktur nebo konkordanci výskytů určitého českého slova členěných podle hebrejských protějšků, nebo také interní poznámky, které překladatelé přičinili k některým ekvivalentům. 

Stojí za zmínku, že text českého překladu se v databázích nikde nevyskytuje. Zaznamenávají se pouze odkazy na ekvivalenty a struktury a další informace, na jejichž základě se český text vždy znovu vygeneruje. V důsledku toho např. změna jednoho ekvivalentu způsobí změnu na všech místech, kde se tento ekvivalent vyskytuje. Změněný ekvivalent by se měl všude automaticky zobrazovat ve správném slovním tvaru.

 

rozhovor byl poskytnut v květnu 2005

(srpen 2005)

 

 

Sytit se Písmem neznamená ho intelektuálně sešrotovat

Rozhovor s Antonínem Zelinou pro časopis Život víry č. 5/2009
 

Antonín Zelina patří k nejstarší generaci českých charismatiků, ovlivněné před čtyřiceti lety službou misionáře Johna Mac Farlana. Ať už vedl společenství nebo tým překladatelů, býval tichý a tajemný a přicházel s překvapivými myšlenkami ovlivněnými Písmem i prorockými vjemy. Když prosazuje své cíle, je „beránkovský“, a proto je spolupráce s ním vždycky radostná, přestože mu člověk musí většinou ustoupit.

 

 

Překládat Bibli ses rozhodl na základě Božího vedení s cílem ovlivnit český národ. Jak si tuto proměnu představuješ?

Mám sen: že v českém národě povstane generace písmáků, kteří budou milovat Boží slovo a milovat Pána. Budou ho poslouchat a budou ho znát. To už samo o sobě ovlivní český národ, protože ti lidé budou nástrojem, který si Bůh v národě bude moct použít.

 

Máš nějaký příklad proměny národa prostřednictvím Písma v novějších dějinách?

Ty věci jdou jedna s druhou, jde také o Boží milost. Nejmarkantnější proměnu, kterou znám, přineslo probuzení ve Walesu na počátku 20. století. Velký význam pro Anglii měl také John Wesley a začátek metodismu. Bylo to probuzení i mezi horníky. Těžko si dovedeme představit, jakou měrou to ovlivnilo dějiny Anglie. Negativně na to můžeme usoudit, že když Anglie ve 20. století odpadla od Boha, znamenalo to rozpad celého britského impéria.

 

Proč jsi zvolil právě náročný studijní překlad a nikoli trochu jednodušší překlad lidový?

Souvisí to s cílem překladu: aby lidé poznali Boha, aby je Boží slovo mohlo proměnit, aby je mohlo vybudovat. Myslím si, že k tomu lidový překlad nestačí. Aby člověk mohl studovat Bibli, vykládat Písmo Písmem, potřebuje, myslím, překlad studijní.

 

V čem je přednost náročnějšího překladu?

Lidé si představují, aspoň to často slyším, že zvěst evangelia je jasná a jednoduchá, že tomu může porozumět každý, že se to dá říct několika větami. Vzpomínám si na jednoho amerického misionáře, který k nám kdysi chodil. Ten nám říkal, že kdyby ta zvěst byla tak jednoduchá, tak nám Pán Bůh nebude dávat celou Bibli.

 

Ale ta základní zvěst složitá není...

Nejde jen o základní zvěst. To, co člověka promění, je, že Boha pozná, že pozná, jaký Bůh je, jak jedná, jaký je jeho plán s ním, co se Bohu líbí a co se mu nelíbí. Je to vstup do Božího království, do úplně jiného světa. K tomu člověku nestačí jen pár základních informací. K tomu potřebuje s Bohem žít, a to mu umožní Písmo. Nejsem příznivec lidových překladů, i když také mají svůj význam a smysl. K vytvoření překladu nás vedla potřeba studijního překladu, kde by člověk mohl poznat, co v Bibli fakticky je.

 

Měl jsi pro překlad, který jste vytvořili, nějaký vzor?

Neměl jsem vzor. Měl jsem cíl: poskytnout takový překlad, který by i laikovi umožnil do textu proniknout, porozumět mu, porovnat jedno místo s druhým. čteš Písmo a napadne tě, co by ten úsek mohl znamenat. Jak se přesvědčíš o tom, že je tomu tak možno rozumět, a přitom nemáš přístup k originálnímu textu?

 

Ale s některými studijními překlady ses jistě setkal?

Kdysi se mi dostal do ruky analytický překlad Nového zákona do angličtiny, vytištěný v Adliswil ve Švýcarsku. Byl tam zkrácený výklad řecké gramatiky, vysvětlení významu slovesných tvarů a soustava značek. To vybavení bylo takové, že jsi z toho mohl téměř zpětně zrekonstruovat původní řecký text. Žádný „tintlík“ se z toho neztratil. Zaujalo mě to, ale bylo to dosti složité a náročné.

Pak se mi ještě dostal do ruky konkordantní překlad Starého zákona. Zase: bylo to vynikající, ale bylo to strašně složité. Pro náš překlad bylo potřeba najít správnou proporci. Kdybychom se pustili do analytického překladu, je otázka, kdo by to vůbec četl. Z dnešních čtenářů znám pár lidí, spočítal bych je na prstech jedné ruky. Byl to složitý proces.

 

Kam ten proces nakonec vyústil?

Překlad je výsledkem hledání cesty a kompromisu. Šlo o to, aby tam byly informace, které chceme čtenáři zprostředkovat, a přitom aby se překlad dal používat ke každodennímu čtení Písma a aby se z něj dalo předčítat na shromáždění. To jsou věci, které někdy stojí proti sobě. Šlo o to, najít cestu, která je únosná.

Konkrétní vzor pro překlad jsem tedy neměl, i když byly překlady, které mě zaujaly, včetně NIV Study Bible se zajímavým poznámkovým aparátem.

 

Jaká jsou teologická východiska ČSP?

Do překladu jsme nechtěli vkládat teologii. Překlad bez výkladu neexistuje, ale šlo nám o to, abychom tam žádnou teologii nepodsouvali. Šlo nám o to, aby byl překlad přístupný pro širokou obec křesťanstva, pro všechny křesťany. Cílem překladu tedy nebylo, aby obsahoval systematickou teologii. Šlo jen o to, aby se člověku otevíralo Písmo. To je hlavním cílem překladu. Jde o přiblížení a otevření textu Písma.

 

Sedmnáct let práce na překladu, to je dlouhá doba a nezanedbatelná část života. Jak léta prožitá nad počítačem a originálními texty hodnotíš?

Těch sedmnáct let nebylo lehkých. Bylo to hledání cesty a možností. Něco mělo být původně jinak, např. software, který by práci usnadnil, nebyl úplně dodělán. Nejvíc nás překladatelů zároveň pracovalo pět. Když jsme se sešli, formulovali jsme si cíl překladu, pro koho je překlad určen a jak by měl vypadat. Všichni jsme se na tom shodli, začali jsme překládat, a ukázalo se, že každý překládá jinak. Ty rozdíly byly veliké. Tomu, na čem jsme se sjednotili, rozuměl každý z nás nějak jinak.

Skutečně to bylo hledání cesty, hledání toho správného kompromisu. často jsem měl zápasy, zda to jde správným směrem. Když jsem o tom přemýšlel, viděl jsem v těch různých důležitých rozhodnutích svědectví, že to bylo od Pána. I když jsem s mnoha věcmi tehdy nebyl nadšený a představoval jsem si to jinak, věřím, že je to Boží dílo.

 

Co tě při překládání v Písmu oslovilo?

Každý týden tě něco zaujme, něco se ti otevře, týden žiješ z něčeho, co tě oslovilo. Slovo, které mě ještě před začátkem překladu oslovilo zásadním způsobem, bylo podobenství o rozsévači a slovo z První Petrovy o tom, že jsme znovuzrozeni z neporušitelného semene Božího slova (1P 1,23–2,3). Připadlo mi to zcela zásadní. řeknu jen jeden postřeh. Mluví se tam o ptácích, kteří sezobali semeno, které padlo podle cesty. Uvědomil jsem si, že pro ptáky bylo to zrno užitečné – měli z něho pokrm. Tak i my, když k Písmu přistoupíme s analytickou myslí a chceme se jím intelektuálsky zabývat, může se z toho člověk cítit obohacen, mít dojem, že z toho má požehnání, a přitom ho to nepromění. Nad těmi slovy, hlavně u Petra, jsem pochopil, že to Slovo má v sobě život.

 

Co to tedy pro nás znamená?

V Božím slově je Boží život. Musí vstoupit do našeho života, ale ne tak, abychom ho strávili, abychom ho nějak „sešrotovali“ a intelektuálně se z něho nasytili. To by zůstal náš starý život, kterému by to slovo mohlo přinést nějaké živiny. Má to ale probíhat jinak: když do našeho života vstoupí život, který je v tom Slovu, má z něj také vyrůst a nakonec se stát naším životem. To je úplně jiný proces. O tom jsem hodně přemýšlel a nad tím vznikl způsob, jak mám přistupovat k Písmu a jak s Písmem žít.

 

Můžeš to prosím shrnout?

I když je nám Písmo dáno k našemu obohacení, zůstává stále v Božích rukách. Je svaté. Je to Boží slovo a jedině tak k němu musíme přistupovat. Musí také zůstat ve své celistvosti. Nesmíme ho rozložit. Pak se ten Boží život stane i naším životem.

To je i odpověď na to, co může změnit druhé. Nemyslím si, že je to jedno místo Písma, ale právě celek, celé Písmo. Když ho člověk přijme, když padne do srdce člověka a člověk žije s ním a s Bohem, to je to, k čemu nám Bůh své Slovo dal a co člověka proměňuje.


 

– Tomáš Dittrich

Převzato se svolením z časopisu Život víry 2009/5, str. 11 (www.zivotviry.cz).

(červen 2009)

 


 Rozhovor s Karlem Dřízalem, členem překladatelského týmu ČSP

Nahoru  

Jak ses vůbec dostal k překládání?

 

Když jsem před lety skončil se službou evangelického kazatele, našel jsem si práci odpovídající mé původní odbornosti (elektronika) v malé křesťanské firmě. Netrvalo dlouho a můj bratr šéf mě nakontaktoval na nynějšího kolegu Toníka Zelinu. Prý, že jsem šikovný. Překládal jsem totiž tenkrát učebnici novozákonní řečtiny z anglického originálu. Vlastně byl sám proti sobě, ale možná, že se mě naopak chtěl zbavit. Pak jsem ještě nějaký čas pracoval u jiné společnosti a bokem jsem se seznamoval se software pro překlad Staré smlouvy. Tak jsem to pořád jenom zkoušel, ale ukázalo se, že je potřeba to dělat naplno, jinak se tomu člověk nedostane pod kůži (technicky ani překladatelsky). Tak jsme si nakonec plácli.

 

Co Tě v poslední době při Tvé práci nejvíc v Písmu oslovilo?

 

Vlastně mě Písmo pořád oslovuje nově. Zřejmě tomu napomáhá moje tenčící se paměť. Někdy mám pocit, že to čtu poprvé. Nevím, zda je to přednost (neovlivněnost) nebo spíš nedostatek (nepoučitelnost). Můžu teď aktuálně? Právě pracuji na knize Ezechiel. Devátá kapitola proroka Ezechiele by také mohla nést nadpis "Úkol zabíjet". Se smrtí si dnešní člověk "poradil" zajímavým způsobem. Na jedné straně jsme ji odsunuli za dveře nemocnic a domovů důchodců, aby nás nestrašila, na straně druhé jí zaplňujeme akční filmy a necháme se jí fascinovat. Říkám my, i když se s tím neztotožňuji. Nechci se ale vydělovat předčasně z tohoto světa a z naší generace. Nepopírám, že i jako křesťané jsme svým okolím a jeho mediálními nástroji silně, byť skrytě, ovlivňováni. Známým extrémem jsou oblíbené hry dětí, kde je (jediným) úkolem zabít a díky tomu přežít. Můžeme zabíjet jak na běžícím pásu a není to vůbec nic vážného (jen to příjemně mrazí), protože když se vrátíme do stejného levelu, naši protivníci zase žijí. Je to smrt nesmrt, zabíjení nezabíjení, odpovědnost nezodpovědnost. Dnes školák ve Spojených státech zastřelil několik lidí. Proč ne, smrt není nic vážného. Otupujeme vůči tomu, co by nás mělo dojímat, pohnout k účasti a třeba i k protestu. S tím kontrastuje právě onen "Úkol zabíjet" v deváté kapitole Ezechiele. Provedení tohoto úkolu by mělo být o to samozřejmější, že ho dal sám Hospodin. Prorok by se s tím měl beze zbytku ztotožnit a říci: Amen. Přesto jedná podle toho, co cítí: 9,8 A když je pobíjeli a já zůstal sám, padl jsem na tvář a naříkal jsem. (Řekl jsem: Běda, Panovníku Hospodine, cožpak ty zničíš celý ostatek Izraele, že vyléváš svou zlobu na Jeruzalém)v13? Danova poznámka: v13 [Jen málokdy klade Ezechiel Hospodinu otázky, které jako kdyby měly zpochybnit Hospodinova rozhodnutí. Viz 4,14 a 11,13. S takovými otázkami se setkáváme nejčastěji u Mojžíše, někdy u Jeremjáše a Davida, dále u Abrahama v případě zničení Sodomy.] Není to běžné, že prorok nemlčí. Prozrazuje nám, že pro něj má život hodnotu (což se nedá říci o dnešním člověku) jako dar, pověření a cíl od Stvořitele. Zkáza zlých lidí, hříšníků zároveň je a není logická. Vždyť to znamená, že původní Boží záměr nevyšel, že Pán ničí, co sám vybudoval. Ezechiel není poslušný robot. Má výjimečné zjevení a přitom se staví Hospodinu po bok jako partner v dialogu. Úkol je vykonán, zlo bylo příliš velké, Bůh se neslitoval, nechtěl mít soucit. Přesto se ozve prorokova odvážná, angažovaná řeč. Ta mě oslovuje. Věřím tomu, že Bůh sám skrytě pláče i tehdy, když se zařekne a sáhne po konečném řešení. Vždyť Bůh nemá zálibu ve smrti bezbožníka. Věřím tomu, že Ezechiel nešel proti Bohu. Naopak, vystihl bolest Božího srdce a je nám příkladem v prostředí cynismu, lhostejnosti, rezignace, ztráty hodnot. Radovat se s radujícími a plakat s plačícími - což to není obrázek Svatého? A vida, ony jsou Velikonoce. Ježíšova smrt nás dojímá, i když vyznáváme, že je to (haleluja) jediný možný způsob našeho vykoupení a záchrany. Je to přece tak, ne? 11,19 A dám jim jedno srdce a nového ducha vložím do vašeho nitra, odstraním z jejich těla srdce kamenné a dám jim srdce z masa, 20 aby chodili podle mých ustanovení, zachovávali má nařízení a konali je. I budou mi lidem a já jim budu Bohem. 

 

S jakou větou jsi měl v poslední době nejvíc problémů? 

 

Celý prorocký text Ezechiele je hodně nesnadný. I mluvnicky je to poněkud nestálé. Když Ezechiel popisuje svá vidění, jako by mu (obrazně) přeskakoval hlas, poněkud nelogicky se tu míchají rody a slovesné časy. Myslím si, že i v tom je kus sdělení - snaha popsat nepopsatelné, něco, na co se nedostává slov, chybějí pojmy. Zdá se mi, že je dobré i tuhle koktavou neurovnanost nějak přenést do českého překladu, ale ostatní mě drží zkrátka. Prý jsem přílišný novátor. Velmi často se tu střídají slova jako vzhled, podoba, jakoby. Příkladem může být druhý verš osmé kapitoly: "Tu jsem viděl, hle, vzhled jakoby podobný ohni: Od jeho jakoby beder dolů oheň a od jeho beder nahoru vzhled jako záře, jako třpyt jantaru." Zní to dost nečesky, takže není divu, když mě korektor kritizuje. Chci se pokud možno držet původního textu co nejtěsněji, takže zatím jsem upravil na: "Tu jsem viděl, hle, (muž vzhledem jakoby podobný ohni)..." A k tomu poznámka: LXX a některé překlady s ní: podoba muže (v hebrejštině velmi podobné).

 

rozhovor byl poskytnut v lednu 2005

(srpen 2005)


Malý rozhovor s členem překladatelského týmu Michalem Krchňákem 

Nahoru  

Na jakých knihách jsi v roce 2004 pracoval? 

 

Moje práce se skládá ze dvou poněkud odlišných činností - prvopřekladu hebrejského textu a korektur prvopřekladu pořízeného kolegou překladatelem. Aby postoupilo dokončení rozpracovaných knih k tomu dočasně přistoupil ještě jeden druh práce, a to doplnění textových poznámek ke knihám, které jsem sám dříve překládal. V prvopřekladech jsem tedy letos pokračoval poslední třetinou 1. Královské a převážnou částí 2. Královské, v korekturách jsem prošel dvě zbývající třetiny proroka Izajáše a doplnil jsem poznámky u knih Nehemjáš, Ozeáš, Jóel a Ámos (takže chybí již jenom u Pláče Jeremjášova).

Vím, že různí lidé pracují různým systémem. Někdo se rád soustřední na jednu věc a nechtěl by se rozptylovat ničím jiným. Mně vyhovuje pestrost. Pokud celý den pracuji jenom na poznámkách, otupí se moje pozornost a klesá efektivita i kvalita. A tak jsem letos na konci jara čím dál víc pracoval tím způsobem, že jsem část dne věnoval korekturám či doplňování poznámek a druhou část dne prvopřekladu. Zvláště tehdy, když jsem pracoval na prorockých knihách a k tomu na prvopřekladu historické knihy Královské, se mi to dobře doplňovalo.

 

Jak Ti pomohla Tvá návštěva Izraele? 

 

Pouhých deset dní bylo velmi důležitých! Kdysi jsem o tom jen snil jet do Izraele! Nyní to mělo kromě osobního užitku i velký význam pro moji práci na překladu. Vidět to všechno, co jsem znal jen z knihy, konečně na vlastní oči - to je něco nenahraditelného. Samozřejmě jsem zdaleka nebyl na všech místech, o kterých se v Bibli píše, nicméně mnohá stěžejní místa jako Jeruzalém, Hebron, Šekem (Nablus), Šílo, Genezaretské jezero, Joppe, Gerizim, atd. už pro mě nejsou pouhým pojmem. Když třeba nyní pracuji na historických knihách, často vzpomínám na to, co jsem viděl u hrobu Abrahama či Davida. Jinak dnes rozumím tomu, co znamená pro Žida: můj otec David, náš otec Abraham. Těžko se to předává druhým ... To jsou jen některé z věcí, které jsou pro mě jako překladatele Staré smlouvy nedocenitelné. Hned bych jel znovu a na delší dobu.

(leden 2005)


Co vidíš?

Nahoru  

"Co vidíš?", ptal se Hospodin Jeremjáše a stejně se ptám i Tebe, návštěvníku naší webové stránky. Podle obrázku této malé rostlinky bys to těžko poznal. Jenom pokud znáš Jeremjášovu odpověď, mohu Tě ubezpečit, že odpověď je stejná: prut mandlovníku.

 

Tato rostlinka je pro mě pozoruhodná z následujícího důvodu: Mandli, ze které vyrašila, jsem sebral v Izraeli na místě, kde kdysi byl chrám v Šílo. Co je na tom zvláštního? Teprve když jsme se už z Izraele vrátili, uvědomil jsem si, že jsme cestou do Šíla uposlechli Boží výzvu: "Jděte do Šíla!"  Ačkoliv byla původně určena Izraelcům na přelomu 7. a 6. století př. Kr. jako konkrétní varování před zničením jeruzalemského chrámu, myslím, že je stále aktuální. Proč měli jít Izraelci k místu, kde Bůh poprvé nechal přebývat své jméno (tedy schránu úmluvy)? "Podívejte se, co jsem s ním udělal za zlo mého lidu Izraele!" (7,12) Ani přítomnost něčeho, co vyjadřovalo Boží přebývání mezi jeho lidem, nemohla zabránit Božímu trestu za neposlušnost Izraelců.

 

Kauza s Šílem je jedním příkladem z mnoha dalších, kdy se naplnilo to, proč Hospodin Jeremjášovi mandlovník ukázal a pak dodal: "Dobře jsi viděl, protože bdím nad svým slovem, abych ho uskutečnil" (1,12). K vysvětlení nutno dodat, že v hebrejštině je do češtiny nepřeložitelná slovní hříčka (jedna z mnohých v Jeremjášově proroctví): mandlovník (hebrejsky šákéd), první kvetoucí strom v Izraeli, měl pro Jeremjáše slovem i obrazem vyjadřovat, že Hospodin bdí (hebrejsky šókéd) nad naplněním svého slova - a to jistě a brzy.

 

Není náhodou, že jsme sem tento obrázek umístili. Jeremjášovo proroctví byla vůbec první kniha (a řeč o mandlovníku je v první kapitole), kterou jsem v lednu roku 1999 "naostro" začal překládat. Tato rostlinka mandlovníku je znázorněním zaslíbení (jež jsme pozděli dostali prostřednictvím jednoho bratra), že Hospodin, který bdí nad svým slovem, dílo tohoto překladu Písma, jež jednou započal, také dovede do konce!

 

Michal Krchňák

(září 2004)


Když nemůžeš, přidej

Nahoru  

Bývalý farář, učitel na biblické škole, táta čtyř dětí a od roku 1999!  také překladatel Bible. Znám jej jako přímého a smělého člověka s trvalým nadšením pro zvěstování evangelia v okruhu tisíců kilometrů i několika desítek metrů od své osoby. Michal Krchňák. Při seznámení s ním bude nepochybně potěšení na vaší straně.

 

Co pro Tebe znamená překládat Bibli?

Výsadu!

Jednak výsadu zprostředkovávat druhým lidem Boží slovo! Uvědomuji si zodpovědnost, jakou představuje podíl se na takové práci. Za výsadu to považuji také kvůli tomu, že je pro mě prostě úžasné se "celý (pracovní) den" zabývat Biblí a sát do sebe Boží slovo "horem i dolem".

Někteří sourozenci mi říkali, že by na tuto práci neměli trpělivost, ale mě to baví, i když od toho někdy bolí záda, oči nebo ruce.

 

Lze slova Písma přeložit? Jaká to má úskalí?

To je otázka na delší povídání, ale stručně řečeno: Jistě, že lze (jinak bychom neměli ani Bibli kralickou ani Ekumenický a žádný jiný překlad), spíše jde o to, za jakou cenu. Při překladu Písma je nutné překonávat jednak obecné problémy každého překladu z jakéhokoli cizího jazyka, jednak je třeba zápolit se specifickými problémy danými hebrejštinou a tím, že Bible (svým původem a určením) je i není kniha jako každá jiná. Koho zajímají zvláštnosti hebrejštiny, může si otevřít učené knihy, přihlásit se do studia, nebo prostě počkat "pár" let na nový překlad, který na ně chce víc nežli jiné překlady poukazovat.

 

Myslíš to tak, že tento nový překlad bude ten nejlepší?

Setkávám se s křesťany, kteří by chtěli mít prostě jeden "svatý" (tedy dokonalý a zaručený) překlad Písma. To ale není možné. Jsem dalek myšlenky, že by překlad KMS měl být ten nejlepší. Jako každé lidské dílo bude nutně mít svoje klady a zápory, přednosti a omezení. Na druhou stranu je mou povinností snažit se, aby byl nejlepší - svého druhu.

Asi největší úskalí pro každého překladatele Bible je hledat hranici mezi přesností a čtivostí překladu. Pro nás to platí o to víc, že je naším zaměřením zprostředkovat přesnost, doslovnost a tzv. konkordantnost, ovšem jistě ne za cenu nesrozumitelnosti. Právě naopak. Přesnost má napomoci porozumění textu i souvislostí celého Písma, které právě při volnějším překladu mohou paradoxně uniknout.

 

Jakými zkušenostmi jsi se na tuto práci připravoval?

Jelikož jsem to nevěděl ani netušil dopředu, upřesnil bych tu otázku ve smyslu - byl připravován. Myslím, že mi k tomu Pán dal určité vlastnosti. Nemám ve zvyku utíkat z boje a nejvíc zapnu, když přijdou těžkosti.  Vedli mě k tomu také rodiče. A můj třídní na gymnáziu a zároveň trenér na běh říkával: Když nemůžeš, přidej! Pokud to chce někdo slovy Písma, tady je: "Ale já nepřikládám svému životu žádnou jinou cenu, než abych dokončil svůj běh a splnil úkol, který jsem dostal od Pána Ježíše: hlásat evangelium o Boží milosti" /Sk 20,24/. To byl verš, který jsem si vybral před šestnácti roky na oznámení o kněžském svěcení. Tak doufám, že i při překládání Písma osvědčím vytrvalost.

Jinak jazyky jsou mým koníčkem. Kdykoliv přijedu do kterékoliv cizí země, je pro mě naprosto přirozené snažit se naučit co nejvíc z onoho jazyka. Alespoň základní fráze nebo číst a psát ...V dětství to začalo němčinou, gruzínštinou, atd., naposledy to byla jakutština a čínština.

Hebrejštinu jsem se začal učit na teologické fakultě u prof. Kubáče, ale tehdy nebyla v čestině pořádná učebnice a třeba o anglických jsem vůbec nevěděl. Daleko více jsem do hebrejštiny pronikal (podle hesla učením se člověk nejvíc učí), když jsem sám začal na biblické universitě Harvest International (HIBU) hebrejštinu učit. Učebnici prof. Weingreena, kterou používám, považuji za vynikající.

Říkávám, že jsem se jazyky učil v Boží škole.

 

Co na tvé překládání tvoje rodina?

Díky Pánu, mám plnou podporu. Jak rodinným zázemím, tak i duchovně. Všichni milují Pána i Písmo. Manželka je navíc milovník češtiny (narozdíl od cizích jazyků), kdysi přednášela básně, takže pokud se k tomu při čtyřech dětech a domácí škole dostane, dělá mi ráda i prvního čtenáře a "kritika".

 

Seznamuješ své děti s Písmem?

Ano. Asi od dvou - dvou a půl let si s dětmi pravidelně společně každý večer čteme z Písma, zpíváme a modlíme se. Nejprve samozřejmě z dětské obrázkové Bible, později z Ekumenického překladu. Jinak si čtou děti také samy a učí se zpaměti jednotlivé verše i celé žalmy.

 

Mluvíš o Ježíši také s jinými lidmi?

To je pro mě jednou z opravdu největších životních radostí. Když jezdím po sborech a mluvím o překladu, musím se hodně přemáhat, abych místo toho nepovzbuzoval k zvěstování evangelia. Velice rád využívám příležitosti při cestování. Před cestou autem se modlím, aby mi Pán připravil stopaře. A on to dělá - někdy zvlášť úžasně!V týdnu využívám čas a příležitosti v autobuse MHD...   V současné době jsem se  na sídlišti, kde bydlíme, s dětmi zapojil do akce Nový život 2000. Dnes a zítra jdu na další návštěvy s anketou. Žeň je mnohá a dělníků je málo. 

 

Jaká je Tvoje životní vize?

Boží sláva a lidské duše (Toto vyjádření jsem převzal od misionáře Jamese Chalmerse)!

Konkrétně? Teď se budu držet překládání, kázání evangelia a dle časových možností vyučování na biblické škole.

 

Ptal se Petr Hrdina


Michal Krchňák : Co pro mě znamená...

Bible

Během asi 30 let, kdy beru Bibli do ruky, se pochopitelně můj vztah k ní vyvíjel. Musím přiznat, že čerpání z Písma pozaostává za časem, který věnuji modlitbě. Často zjistím, že moje ranní hodinka uběhla na modlitbách a mám třeba pět minut na krátké čtení...

Velkým potěšením pro mě je, když se z různých podnětů vracím k tomu, co už jsem dávno objevil /a pak zase z lenosti poodložil/ a soukám do sebe Boží slovo formou učení se zpaměti. Nedávno jsem k tomu dostal nové impulsy.

Samuel Lamb ve vězení jen litoval, že se toho dříve nenaučil zpaměti více. Od čínských křesťanů se můžeme hodně učit ohledně vztahu k Bibli. Budeme muset být také pronásledováni (a ještě více než dřív), aby se prohloubil náš vztah k ní?

 

Boží vedení

Vedení a budování přijímám především z pravidelného čtení. Třeba když se měl narodit můj druhý syn. Pár dní předtím jsem si četl Ž 35. Vždycky se mi nelíbilo, když se děti jmenují po rodičích. Ale když jsem četl desátý verš: 'Hospodine, kdo je tobě roven?', vznikla ve mně touha, aby můj syn vyznával Boží jedinečnost i svým jménem. Tak dostal jméno Michael /Kdo je jako Bůh?/. Pro úplnost, manželka si to přála už předtím, ale z jiného důvodu.

 

Bůh sám

Bůh je pro mě Otcem, na kterého hodně spolehám.

Například když jsem si nedávno připomínal vyslyšené modlitby, kdy jsem velice volal k Bohu,  byly to mimo jiné různé cestovní příhody. Třeba když jsme v Jakutsku neměli zpáteční letenku a Pán se postaral; nebo když jsem se v Číně našel před půlnocí zavřenou hranici do Hong-Kongu a jen s trochou peněz hledal /lidsky beznadějně/ hotel. Mám rád dobrodružství s Bohem. To, co se chci učit, je rozlišovat mezi důvěrou a spolehnutím na Hospodina a svojí nezodpovědností. V dějinách misie byli mnozí, které ostatní považovali za nezodpovědné blázny, ale právě díky jim se Boží království šířilo. Na druhou stranu vím, že není těžké upadnout do lidské lehkomyslnosti, nějak to dopadne. Bůh je zdrojem mého optimismu za každé situace.

Chtěl bych ho ještě daleko více poznat a "slyšet". Pro ateistu je to bláznovství, pro mě největší potěšení - slyšet a poslechnout.

Také je pro mě Králem, který je hoden uctívání. Rád ho uctívám. Sám, s rodinou i ve shromáždění. Vyhlížím jeho slávu a rozšíření jeho království. Bonnkeho motto - "Misie (a evangelizace) je vděčností za Golgotu" - je i mým vyznáním.

zdroj: Život Víry 4/01


Názory zástupců českých církví

Nahoru 

Co si myslíte o překladu Křesťanské misijní společnosti Stará a Nová smlouva?

 

ThDr. Pavel Černý, ThD, předseda Rady Církve bratrské a předseda Ekumenické rady církví:

Mezi těmi, kteří rádi studují Bibli a zajímají se o její správnou interpretaci, jsou oblíbeny překlady, které se snaží o slovní přesnost a konkordantnost. Český studijní překlad má tyto ambice a je přínosným doplněním českých překladů naší doby. Věřím, že tento překlad bude povzbuzením pro všechny, kteří se chtějí hlouběji zabývat textem Písma svatého. Snaha o doslovnost působí určitou syrovost a těžší sloh textu. Však hebrejština a řečtina jsou jazyky, které se od češtiny v mnoha směrech odlišují. Český studijní překlad patrně nebude využíván k liturgickým účelům pro čtení při veřejných bohoslužbách, ale zůstane důležitou studijní pomůckou pro ty, kteří neznají biblické jazyky, a přitom se chtějí dobrat k základnímu významu jednotlivých slov. K tomu budou dobře sloužit také poměrně bohaté poznámky pod čarou, které odkazují k původním slovům a některým jejich spojením. Český studijní překlad dobře vstupuje do mezery v nabídce a nepochybně vypůsobí další zájem o studium Bible a teologie a tím poslouží k dalšímu růstu ve znalosti a aplikaci Božího slova.

 

Mgr. Pavel Novák, ředitel České biblické společnosti:

Ne každý má tu možnost ponořit se do hloubek a tajů biblického textu v originálních jazycích a objevovat stále znovu a znovu jeho plastičnost, syrovost a někdy i mnohoznačnost. Díky Českému studijnímu překladu však má o krok blíže k tomuto zážitku i ten, kdo biblické jazyky neovládá. Velmi cennou pomůckou pro studium je i bohatý poznámkový aparát, který otevírá další možné interpretační možnosti a obzory. Studijní překlad by neměl chybět v knihovně nikoho, kdo se těší z nikdy nekončícího zápasu o pochopení zvěsti Písma.

 

Tomáš Dittrich

šéfredaktor Života víry

Tento překlad používám už od vyjití Nové smlouvy. Je to překlad, který mám velice rád. Pro moji práci kazatele i pro osobní studium je to překlad základní, i když používám i jiné překlady, které samozřejmě konzultuji.

Když tento překlad srovnávám s originálem je velmi přesný a přitom má dobrou jazykovou kvalitu češtiny, zvláště po revizi.

 

Jaroslav Pleva

předseda úzké rady Jednoty bratrské 

Překlad KMS mám rád. Možná bych mohl uvést  takové 3 důvody hlavní.

Jednak se mi líbí, že to je překlad moderní, přeci jenom od posledního překladu celého písma uplynulo už téměř 20 let, a za tu dobu  naše společnost prošla velmi výraznými změnami, změnilo se myšlení lidí, sociální podmínky, změnil se jazyk, takže jsem rád, že překlad KMS mluví současným jazykem k současnému člověku.

 

Druhý důvod, který oceňuji, je, že překlad KMS je překlad věrný. Nechce být levně a snadno stravitelný,ale  jeho ambicí je pomoci ve studiu Písma. Pomáhá  lidem, kteří nestudovali, neznají originální jazyky. A líbí se mi, že nenabízí jednoduchý překlad s jedním významem, ale snaží se zachovat mnohovrstevnatost a pestrost, barevnost původního originálu.

 

A to třetí,  překlad KMS je překlad zbožný. To je věc, kterou Karafiát oceňoval

na kralických (překladatelích) a já jsem přesvědčen, že ti kdo překládají překlad KMS jdou v jejich stopách. Je znát, že si Písma váží, že Bible je pro ně víc, než jenom starověká písemná památka. Překladatelé k Bibli přistupují jako k Božímu slovu,

které mluví jako kdysi, tak i dnes ke každému člověku. To východisko není samozřejmé pro všechny překladatele. Proto ho zmiňuji a proto také podle mého názoru překladatelé jsou skutečnými věrnými následovníky kralických bratří.

 

Stanislav Bubik

kazatel Apoštolské církve

Myslím si, že je to určitě velice dobrý studijní překlad pro křesťany v České republice. Velice ho vítám.

 

Jaroslav Kuneš

tajemník ECM

Novou smlouvu již mám co vznikla a využívám ji někdy ke studiu jakožto další z překladů k porovnání, když se potřebuji dostat co za tím textem je možno ještě něco zjistit, jelikož neumím originální jazyky.

 

Tomáš Grulich

kazatel CB

Nemůžu říct, že bych překlad KMS četl každý den, ale používám ho poměrně často, jako kontrolní materiál, studijní materiál. Pro mě osobně je velmi užitečný právě v tom, že se díky určité znalosti řečtiny mohu velice snadno v tom textu orientovat a aniž bych hned musel do řeckého textu, vidím co za tím asi je. Je to pro mne velice dobré, že překlad KMS existuje.

 

Pavel Hošek

učitel Evangelikálního teologického semináře

Já znám především překlad Nové smlouvy, z té Staré jsem četl zatím jenom úryvky. Musím říct, že hodnotím ten překlad velmi pozitivně. A to proto, že když se nějakým způsobem prokousávám tím nezvykle formulovaným textem, který se snaží co nejvíc blížit řeckému originálu, tak mě napadají nové souvislosti a ten text vidím v jiném světle. Do určité míry se to špatně čte, nedá se to číst jako noviny, ale to je právě přínosné, protože čtenář se zastaví a v řadě míst, na řadě perikop může daleko lépe pochopit význam původního textu, než u těch uhlazených standardních překladů, které tolik dbají na češtinářskou uhlazenost, že řada významových odstínů je zahlazena a zanikne.

 

P.Pavel Kuneš

farář od sv. Václava v Praze - Vršovicích

Musím říci, že je mi ten překlad sympatický. Koukal jsem se na několik míst, která se mě líbí, a která bohužel v různých překladech nebývají dostatečně dobře přeložena. A tady jsem spokojen.

 

ThDr. Petr Pokorný, DrSc.

profesor Evangelické teologické fakulty UK, katedra Nového zákona

Já jsem znal Novou smlouvu. Teď jsem si ze Starého zákona, Staré smlouvy přečetl knihu Přísloví. Ten překlad je zajímavý. Rozhodně je to jakýsi vhodný doplněk překladu ekumenického, na kterém jsem spolupracoval. Některá ta přísloví se mi skutečně líbí, jak jsou přeložena a zejména je užitečné, to že tady jsou nejenom odkazy, ale i poměrně rozsáhlé poznámky, ze kterých si čtenář, který nezná hebrejsky, může udělat přesnější obraz, představu o původním textu. V tomto smyslu je to skutečně jakýsi studijní překlad.

 

Ten typ toho překladu odpovídá jednomu trendu, který se objevil zejména mezi evangelikálními kruhy, to jest překladu, který je poměrně přesný, konkordantní a přitom čtivý. To není samozřejmé, není to myslím úplně ideální překlad pro liturgickou potřebu, ale jako studijní překlad pro osobní četbu, to je velmi dobrá pomůcka.

 

Zmínil jste pojem konkordantní. Co to znamená? 

Konkordantní znamená, že se ten překlad snaží jednotlivé výrazy původního textu důsledně překládat stejnými českými slovy. Má to nevýhodu v tom, že v jazyce je nositelem významu věta. Nicméně pokud ten překlad, aby uchoval ducha češtiny, upozorní na ty původní výrazy pod čarou... Tady máte překlad, tady máte poznámky a tady máte ty výklady k těm jednotlivým slovům. ...Pokud na to upozorní pod čarou a neprohřešuje se na češtině tím, že by to byl nějaký klopotný doslovný překlad, tak to má svůj smysl.

 

Lubomír Ondráček

tajemník KMS

Myslím si, že je to výborný počin. V Čechách existovaly překlady ekumenické jak do moderní češtiny, ale ten se nedá používat jako studijní, a potom kralický, který je velice kvalitní, ovšem, kde už ta čeština je hodně zastaralá. Překlad KMS je takový pokus udělat studijní překlad, ovšem v češtině, která je srozumitelná již dnešnímu čtenáři.

 

Dan Drápal

pastor Křesťanského společenství Praha 

Novou smlouvu známe. Pochopitelně z jazykového hlediska není tak úplně učesaná. Nečte se tak úplně snadně. Nicméně se studijního hlediska je naprosto špičková, myslím si, že nemá obdoby.

A to byl také záměr se kterým jsme do toho překladu šli. Ze Staré smlouvy jsou přeložena a vyšla Přísloví. Je také přeloženo několik dalších částí. Věřím tomu, že konečný efekt bude stejný, že to bude velice dobrý kvalitní překlad.

 

Má smysl podporovat vznik studijního překladu Bible?

 

Radomír Škaloud

kazatel ECM

Domnívám se, že určitě ano. Pokud znám studijní překlady, tak pouze německé a anglické, a myslím si, že český studijní překlad chybí. Rozhodně by bylo dobré, aby nějaký vznikl.

 

Jaroslav Pleva

předseda Úzké rady Jednoty bratrské 

Je významné, že tento překlad je ekumenický. Organizuje ho naddenominační misijní společnost. Podporují ho křesťané z celého spektra českých církví a také spolupracovníci jsou příslušníci různých denominací.

 

P.Pavel Kuneš

farář od sv. Václava a sv. Mikuláše v Praze - Vršovicích

Pokud se tím nebudou jenom tříštit naše síly, kterých není tak mnoho, tak já jsem rozhodně proto, protože ten překlad se mi líbí, tedy to, co jsem četl, Novou smlouvu. Ta se mi líbí a může lidem velice prospět. Protože to hledání smyslu je někdy velmi obtížné a staví nás to všechny na stejnou rovinu toho vědomí, že Pán Bůh je větší než my.

 

ThDr. Petr Pokorný, DrSc.

profesor Evangelické teologické fakulty UK, katedra Nového zákona

Já si myslím, že ano, já jsem totiž pro to, aby v každém národě bylo více překladů Bible. Zaprvé je to užitečné pro čtenáře a za druhé tak obecně to pomůže lidem překonat představu, že Bible je svatá kniha těmi jednotlivými literami, že jinak řečeno, že Pán Bůh se vtělil do toho papíru, a ne tak jak to křesťané vyznávají, že se prezentoval v osobě Ježíšově.

 

Stanislav Bubik

kazatel Apoštolské církve

Myslím si, že určitě. Já sám sice používám víc jiné překlady než tady ten. Překlad KMS používám spíš pro studijní účely, ale zcela určitě si myslím, že má smysl ho podporovat.  

 

Jaroslav Kuneš

tajemník ECM

Samozřejmě jistě, protože ne všichni znají originální jazyky. Coby překladatel a tlumočník sám vím, že vystihnout to, co pisatel nebo řečník míní není tak jednoduché, zvláště u neživých jazyků. Takže má smysl každý nový překlad, zejména překlad, který se dělá s modlitbou a s touhou, aby vystihl to, co nám Bůh chce říci.

 

Tomáš Grulich

kazatel CB

Pro české čtenáře je nezbytné, aby vznikl nějaký další překlad, a osobně vidím velice potřebné, aby vznikl překlad Starého zákona, Staré smlouvy.

 

Pavel Hošek

učitel Evangelikálního teologického semináře

Zpřístupnit studijní překlad písma těm, kteří nemůžou studovat nějakým způsobem v originální řečtině a hebrejštině, je velmi potřebné, že je to úkol takřka každé generace Božího lidu.

 

Lubomír Ondráček

tajemník KMS

Já si myslím, že je dobře když v každém jazyce existuje studijní překlad jeden nebo více. Samozřejmě ideální je, když čtenáři mohou znát originální jazyky, ale stále musíme počítat s tím, že převaha křesťanů nebude schopna číst řecký a hebrejský text.

 

Dan Drápal

pastor Křesťanského společenství Praha 

Já jsem přesvědčen o tom, že kvalita života národa je v podstatě dána známostí Božího slova. A dovolím si vyslovit další tezi, a sice: známost Božího slova je  do značné míry dána kvalitou překladu. Samozřejmě ne jedině, ale do značné míry. Proto si myslím, že je důležité mít kvalitní překlad, ne jenom překlad čtivý, ale i překlad, který skutečně poslouží takovým těm vážným badatelům v Bibli.


S Marathónem za zády

Nahoru 

V období mezi lety 500 př. K. a 1000 po K. byl nástupcům starých písařů, tzv. masoretům svěřen úkol uchovat a předat text hebrejských Písem pro další pokolení. Díky masoretům a jejich uctivé práci s Božím slovem se dnes můžeme znovu pokoušet o přesný a čtivý překlad hebrejského textu „Zákona, Smlouvy a Proroků“ do současné češtiny. V době počátku jejich působení došlo r. 490 př. K. u řeckého města Marathónu k významné bitvě mezi vojsky athénského vojevůdce Miltiada a perského vládce Daria I. V souvislosti s vítězstvím athénských vojáků se pravděpodobně odehrála i událost, která je dodnes připomínána délkou maratónského vytrvaleckého závodu. 

 

Těm, kdo touží nový překlad Bible zpřístupnit svým současníků i dětem, může pomoci volné srovnání práce na překladu Staré smlouvy s během na dlouhou trať. Na tento běh se dlouho a důkladně připravuješ, v dokonalé formě se postavíš na start, mávne praporek a běžíš. Při samotném běhu pak jde o to, abys nasadil optimální tempo, správně dýchal a neztrácel ze zřetele cíl. Předchůdce moderních vytrvalců sice doběhl, ale nedopadl příliš dobře. Jako voják, běžící z řeckého Marathónu do Athén se zprávou o vyhrané bitvě, možná neměl na podobnou přípravu čas. Běžel sám a dlouhou nerovnou cestou. Není divu, že ono památné slovo: Vítězství! zvolal v cíli běhu opravdu z posledního dechu.

 

Nic takového si vážně nepřejeme. Ale hodně podobného s vytrvalostním během překlad Bible má. Nejsme sice vrcholoví sportovci, ale i nám je jasné, že bez optimálního tempa bychom se unavili hned na začátku, nebo by projekt trval příliš dlouho. A kdo jsme to vlastně my? Myslím tím nejenom čtyři překladatele nebo administrativního pracovníka projektu. V tomhle běhu na dlouhou trať, jehož smyslem je úplné vydání nového českého překladu Bible, už s námi běželo přes 300 jednotlivců a na 50 společenství křesťanů z různých denominací. Někteří možná vzdali, jiní mají technickou přestávku, ale na 33 dalších na trať vběhlo poprvé právě v tomto roce. V úseku roku 2000 tak zatím běží přes 120 dárců.

 

Nebudu zastírat, že je před námi mírné stoupání a náš cíl je až za několika kopci, ale když se ohlédneš, uvidíš celou tu dálku, co už jsme nechali za sebou. A proto každému, kdo s námi běží, říkám: „Vytrvej, cíl je nyní mnohem blíž, než když jsme vyběhli!“ A na každého, kdo zahlédl ten zástup křesťanů, toužících spatřit, číst a studovat nový český překlad Staré smlouvy, tak na každého takového volám: 

 

  „Je to běh lásky a úcty k Božímu slovu. Běžíme s touhou po obnově českého národa. Náš cíl je v Božích rukou. Přidej se k nám, abychom všichni lépe vystačili s dechem. I Tebe v cíli čeká odměna.“

 

Nepřítelem při našem běhu může být únava, ztráta cíle, a také nuda. Někomu se to zdá už příliš dlouhé. Ale my při běhu prožíváme i pěkné vzrušení, když modlitbou povzbuzujeme překladatele na špici. Dokončený překlad bude nepochybně vítězstvím pro každého. 

 

Mgr. Petr Hrdina


Proč vznikají nové překlady Bible

Nahoru 

Pravděpodobně existují lidé, kteří jsou velice přesvědčeni o nepřekonatelnosti  překladu Bible Kralické. Mnozí křesťané zase přijímají ekumenický překlad Bible jako jedinečný, zvláště pro jeho jazykovou i mezidenominační přístupnost.

Řada křesťanů touží ještě po dalších typech překladů Písma, které by rozšířily dostupné spektrum především u Starého zákona. 

 

Lidé, kteří budou pořizovat překlady Písma kdykoliv v budoucnosti, nebudou v podstatě o nic lepší, než dřívější překladatelé.  

Již Erasmus pro svoji práci na „standardním“ řeckém textu používal v šestnáctém století v zásadě velmi moderní přístupy v práci s různým zdroji či překlady biblického textu. Byl za to svými současníky nemilosrdně kritizován. Je pravdou, že se spolu s novými archeologickými objevy rozšiřují i možnosti moderních biblických badatelů. Proto další revidované verze Greek New Testament  i nová vydání Biblia Hebraica (soudobé standardní texty v originálních jazycích), přinesou ještě pravděpodobnější podobou originálu.

 

Novost přístupu k překladu není zárukou lepšího výsledku.  

Cesta, která přibližuje poselství Písma modernímu člověku, nevede skrze kompromisní překlady klíčových teologicky nejzávažnějších míst. Proto může být k užitku, pokud se nový překlad Bible vydá už vyzkoušenou cestou. Historie českých biblických překladů je dlouhá a široká. Pokud se týká druhé poloviny 20.století, je vhodné porozhlédnout se minimálně po anglosaské větvi biblických překladů. Nalezneme tu překlady, které ve svém základu vycházejí z dějinotvorného souputníka naší kralické Bible, proslulé KJV (King James Version) ze sedmnáctého století. Vydaly se však vlastní cestou přesného překladu na základě originálních textů získaných pomocí soudobé textové kritiky. Za příklad si vezměme NASB (New American Standard Bible). Vedle nich pak existuje řada původních překladů, jako široce rozšířená NIV (New International Bible), které se pokoušejí o myšlenkově dynamičtější a v případech některých překladů až o volné předání Biblické zvěsti.

 

Nový překlad Bible by neměl sloužit jen určité skupině křesťanů.  

Z tohoto důvodu je nezbytné, aby byl vznikající překlad co možná nejvíce oproštěn od teologických předporozumění jednotlivých křesťanských směrů. Ještě důležitějším aspektem než vlastní denominační rozložení překladatelů je jejich postoj úcty k Božímu slovu jako k jedinečnému a svrchovanému Božímu zjevení. Tento postoj se pak v řadě konkrétních příkladů každodenní práce musí promítat i do respektu ke zvolené metodě překladu. Jde-li o překlad se širší použitelností, nemůže nikdo v týmu trvale oponovat nebo dokonce postup vetovat svým doslovným přístupem, a naopak. Výsledný překlad bude vždy do určité míry setkáním možného s přijatelným. To by nám však v principu nemělo bránit, abychom takto vzniklý český biblický text mohli považovat za inspirovaný text Písma svatého, z něhož budeme s radostí přijímat každodenní potravu pro náš duchovní život.

 

Překlady Písma, které již dlouho užíváme, nemohou být žádným novým překladem vytlačeny.  

Pro každodenní četbu nejspíš většina z nás zvolí sobě blízký nebo oblíbený překlad. Pro srovnávání jednotlivých pasáží přibereme překlady, které nám umožní porozumět poselství Písma z širšího pohledu. Pokud neznáme originální jazyky Bible, obrátíme se také ke studijním překladům. Právě tyto překlady spolu se slovníky a výkladovými pomůckami pomohou sondovat hlouběji do významu Božího slova. Jednou z úžasných vlastností kralického překladu Bible je značná míra jeho konkordantnosti, která vlastně umožňuje vykládat Písmo Písmem. Protože od doby konkordance ke kralické Bibli žádná další česká konkordance nebyla vytvořena, očekával bych, že nový překlad Bible ponese i tento rys konkordantnosti. Kompletní konkordance k novému studijnímu překladu Bible by se pak nepochybně stala jedním z hojně využívaných zdrojů pro kazatele i laiky.

 

Pokud pozorně sledujeme, co nového se na scéně překladů Nového zákona objevilo v posledním desetiletí, můžeme tím být povzbuzeni. Doporučujeme i ty novější zařadit mezi překlady, ke kterým se pravidelně obracíme. Podobný zájem by si podle nás zasloužily i nově vznikající překlady Starého zákona. I v jejich případě platí, že bedlivým nasloucháním se jasněji vyjeví podstata vyřčeného.

 

Mgr. Petr Hrdina

Nahoru